Ludmila Černá

Pokud to někoho zajímá, bydlím v Litoměřicích. Světlo světa jsem spatřila před víc jak sedmdesáti lety v Týništi n. O. Jsem tak nějak trochu Východo a trochu Severo Čech. A ještě mám ráda Šumavu, tam se zase narodila maminka.

Třicet let včelařím, pořád se učím. Včely jsou úžasné bytosti, hodně mě toho naučily. A taky už mě párkrát poučily.

Mým dalším koníčkem je psaní. Už pár let chodím na tvůrčí psaní. Popsala jsem spoustu papírů, ale je mi jasné, že spisovatel ze mě nebude. Konec konců, kolem nás je jich až až.

Mám ráda lidi, ráda čtu a poslouchám jejich příběhy, ale tiskoviny typu Blesk nečtu. 

Mám ráda život. Nejen ten svůj, ale i ten kolem nás. Od mravence po slona (pardon, klíšťata, blechy a komáry tedy ne) a od trávy po stromy. Proto mám někdy výhrady k chování nás, lidí. Mívám pocit, že  nejsme vrcholem vývoje na Zemi, spíš že jsme se nějak nepovedli.