Těla 2

Co se v mládí naučíš...

 

                

 

Jan se ale nakonec neubránil kouzlu, které dokáže v člověku vyčarovat na koupališti prosluněný letní den, lehl si, zavřel oči a poslouchal šumění bříz, vřískot dětí, smích dívek a vodu.

Asi usnul, protože slunce už klesalo a lidé se kvapem balili. Rozhodl se jít pěšky, aby rozchodil to dnešní zemětřesení, a vyvětral hlavu. Vzal to přes padoly a pěšinou mezi políčky k sídlišti, které už bylo v dálce vidět. Nadýchané zlatavé buchty, které slunce vytáhlo v poledne z trouby, chladly jen pomalu a posypka voněla obilím a odkvétajícími lípami. „Doma“ něco snědl, lehl si a chtěl číst, ale mezi písmeny mu tancovaly všelijaké krásky, celé, i v detailech, vlastně hlavně v detailech. Jan se na sebe už dlouho pro ten pitomý dobrovolný celibát zlobil a měl důvod, protože se o něj už párkrát zajímala i vážně pěkná děvčata, ale on je jako totální blb všechny odmítal s omluvou, že má děvče. Takový stupidní, sebetrýznivý nesmysl! A co z toho zůstalo? Po její dnešní svatbě  velké kulové nic. Sám si to takhle podělal, přestože zkraje měl přece našlápnuto na velmi slibnou milostnou kariéru. To zase jo…

Jako malý kluk sice nic nevěděl, ale naštěstí potkal kvalifikovaného školitele, který ho řádně zasvětil. Byl to známý propadlík Palo Grufek, ovšem pro daný úkol byl vzdělaný a mazaný dost. Nejprve adeptům, stejně tupým jako Jan, řekl vše, co o ženách slyšel, a po teoretickém úvodu rychle přistoupili k praktickým pokusům, z nichž bylo nejoblíbenější takzvané nahazování. Adept se dal do řeči s nějakou rozvinutější spolužačkou, nenápadně ji vmanévroval ke zdi, a pak jen čekal, kdy do něj komplic zezadu „nechtíc“ strčí, aby se při padání zastavil dlaněmi na jejích prsou. Úspěch byl stoprocentní, ale chtělo to skutečně srdnaté dobrovolníky, ke kterým Jan bohužel nepatřil, protože postižené dívky rozhodně fackami nešetřily.  Když nastal čas pokročit na vyšší odbornou úroveň, Grufek vybral pro názorné praktické demonstrace zrzavou Marínu a naplno se ujal rozvoje zanedbaných klukovských dovedností. Navíc zavětřil skvělou podnikatelskou příležitost, a tak spojil příjemné s užitečným a začal vybírat školné v cigaretách. Marína se ukázala jako vynikající model pro ilustraci základních anatomických odchylek dívčích těl hlavně proto, že u toho neřvala a nežalovala, což zaručovalo nezbytné opakování a pravidelné procvičování. To, že uměla už ve třinácti profesionálně koketovat, byla pro její věčně nalitou matku špatná zpráva; horší by byla jen ta, že to neumí. Měla dlouhou plápolající hřívu, která jí ztékala po štíhlém pružném těle, nebyla ani pěkná ani ošklivá, ale pro daný výzkumný cíl dostatečně vyvinutá. Palo ji občas drapnul, složil na louku, zorganizoval s frekventanty kurzu zafixování velmi nebezpečných končetin a mohlo se začít. Jenže nic nešlo úplně hladce. Jednou Marína kopla blbého Hutu tak, že mu nos zůstal v hlavě a lektor Grufek mu ho musel vytahovat za nosní dírky klacíky, přičemž Huta řval jak tur. Potom se mohlo pokračovat a blbý Huta si směl za odměnu sáhnout jako první. Byl konec prázdnin, dospělí už přišli o všechnu ostražitost, byli vysílení vlastním erotickým divočením, utápěli v pivu smutek z končící slavnosti slunce a neměli žádnou sílu starat se ještě, jestli jejich synci jsou na nějaké objevitelské cestě pod vytahanými tričky spolužaček. Šero mezi domy rychle houstlo, zatékalo pod husté keře i šumící stromy. Menší děti musely na kutě, starší ještě seděly v husté trávě a čekaly, kdy se ozve obávané „domů“. Z Maríny byly ve tmě vidět už jen bílé zuby laškovného úsměvu, Grufek byl bez cigaret, a než se nadála, ležela na zádech. Chvilku se jako vždy zuřivě bránila, ale šest mladších kluků ji nakonec udrželo, takže jen divoce zvedala břicho jak pružné plátno trampolíny, ale i to vysílená vzdala a jen polohlasně sprostě nadávala. Každý jednotlivec, na kterého se dostala řada, směl pod tričko, ale jen za přísahu, že zítra donese cigaretu nebo více, to podle délky pobytu v ráji. Na prsa se stála hladová fronta, pro šílené puberťáky to bylo učiněné peklo, takže nemohli vnímat, jak srpnová noc voní zaneseným rybníkem, otavami a nefalšovaným ženským potem. Bylo to lepší než pendrek, mejdlíčko, cukrkandl i s lipem dohromady. Všichni byli vynervovaní, jak při očkování proti záškrtu. Na Jana se konečně taky dostalo a bylo to zajímavější než se jen dívat, ale ne zas takové, jako si o tom snít. Chtěl ještě, ale usoudil, že za tu hrůzu sebrat tátovi tři cigarety navíc, to zase nestojí. Na oblast od pasu dolů se také muselo čekat jak na nové rifle před Tuzexem, ale všechno lektor zastat nemohl, a tak Grufek pověřil výběrem celních poplatků a „zvedáním závory“ Juru Klobučka, jenž ovšem zneužíval své funkce k trvalé anexi území a ostatní pouštěl jen do příhraničních oblastí. Kluci urputně bojovali o každičkou píď kůže, i když se vzduchem občas mihnul projektil Maríniny nohy. Pak si ale Jan všimnul, že se něco změnilo; Marína začala nějak divně sténat, už se nebránila, on se bál, že se jí něco stalo a raději se zbaběle odkulil stranou a jen pozoroval tu vřavu chlapecké chtivosti, pod kterou dívku ani nebylo vidět. Když už to všechny přestalo bavit, Marína unaveně vstala, všem řekla, že jsou to sprostí kokoti, vrátila podprsenku z krku na původní místo, zastrčila si tričko a cestou nakopla každého, na koho dosáhla. Druhý den přišla znovu. Co Jan potřeboval vědět, to už věděl, žádné další pokroky se nekonaly a taky měl pocit, že dělají něco špatného a sprostého, proto se už do „večerní školy“ nevrátil.

Následovalo dlouhé období vzpomínek, provázených sebezničujícími aktivitami až k hranicím smrti z vyčerpání, až se na jevišti jeho nekonečné erotické frašky objevila Lada.

 

 

Z románu Jen záblesk

Dostupný také na  janpodesva.weebly.com