Nedůvěra k státním institucím a médiím, strach z války, zdražování, blbá nálada, tolik dezinformací, že člověk neví, co si má myslet… Takové výrazy se v poslední době objevují ve veřejném prostoru často. Ale pozor, neznamená to, že Češi jsou pesimisté. Rozhodně ne všichni.

Jak se máte?

Bude častější odpověď, že špatně? Nebo naopak více lidí řekne, že dobře? Záleží na tom, v jakém prostředí se člověk bude vyptávat, v jaké oblasti žije, v jakém oboru pracuje. Ale z několika průzkumů, které v poslední době na toto téma proběhly, se dá vyčíst, že bručounů je méně než optimistů. A pokud bychom tuto otázku položili ve společnosti lidí vyššího věku, rozhodně častěji bude znít odpověď – mám se dobře.

Mnozí dokonce řeknou: mám se v penzi lépe, než kdy dříve.

Podle výzkumu Psychologického ústavu Akademie věd ČR, který probíhal ve spolupráci s agenturou Median koncem loňského roku, se více než 36 procent lidí kloní k mírnému optimismu. Odhadovali, že letošní rok bude lepší než minulý. Víc než třiatřicet si myslelo, že bude stejný. Naopak pesimismus vyjadřovalo třicet procent lidí.

„My Češi se často mračíme a ve společnosti se občas vznáší blbá nálada. Ale náš průzkum ukazuje, že občané České republiky mají spíše sklon k optimismu. Naši respondenti se nejčastěji hodnotili jako mírní optimisté, i když v očekávání roku 2025 byli rezervovanější,“ uvedla hlavní autorka průzkumu Martina Klicperová.

Když lidé měli uvést, co je typická česká povaha, zmiňovali věčnou nespokojenost, zálibu stěžovat si na všechno a na všechny. Za pozitivní vlastnosti Čechů naopak označovali smysl pro humor, optimismus, vynalézavost.

Když přijde řeč na plány do budoucna a mluvíme s lidmi středního či vyššího věku, zpravidla zazní, že se těší do penze. Myslí si, že v ní bude jejich život lepší.

Čtyřicet tři procent Čechů očekává, že jejich život v důchodu bude lepší než je ten současný, padesát osm procent se do penze přímo těší. A ti, kteří v ní jsou, jejich optimistické názory podporují – šedesát procent penzistů uvádí, že si život užívá.

Tato zajímavá čísla vyplynula z průzkumu NN životní pojišťovny.

„Pro mě to jsou úžasné výsledky, protože zpravidla je česká společnost označována za pesimistickou,“ uvedl produktový ředitel pojišťovny Michal Korejs.

Jedná se o zajímavý jev, dříve byly s výrazem důchodce spojovány spíše negativní jevy – nuda, osamělost, nedostatek peněz, ztráta respektu, pocit zbytečnosti. Nyní se naopak v souvislosti s lidmi vyššího věku často zní slovní spojení  – užíváme si život.

Drtivá většina seniorů nyní na výše zmíněnou otázku jak se máte, odpovídá, že spíše dobře nebo velmi dobře. Což ale může být zavádějící a vytvářet falešný obraz o stavu společnosti.

„To, že někoho spojuje věk, neznamená, že ho spojuje povaha, životní příběh, přístup k životu. Nedovolila bych si generalizovat. To, jaké má člověk stáří, hodně souvisí s jeho mentálním nastavením, s tím, jestli je pozitivní nebo ne,“ míní Simona Bagarová, zakladatelka organizace Mila, která se zabývá problematikou sociálních služeb a pomáhá seniorům.

Podobná slova při vyhodnocování anket a průzkumů zní často a je důležité si jich všímat. Nejhorší totiž je podléhat dojmu, že všichni lidé jsou takzvaně stejní. A navíc, i když se třeba někdo v průzkumu označí za optimistu, mohou ho třeba zanedlouho potkat těžké životní situace, v nichž o optimismus přijde. Nebo naopak se někdo může považovat za pesimistu, ale ve skutečnosti je silný, schopný překonávat překážky a nenechá se jen tak něčím zlomit. Na rozdíl od někoho, kdo všem říká, že svět je krásný, nazývá kdekoho sluníčkem a tváří se jako nejšťastnější bytost na světě, zatímco se pak doma tajně sám utápí v depresích nebo tráví večery s lahví vína.

Celé rozdělování společnosti na pesimisty a optimisty je tak trochu ošemetné. Každý si totiž pod pojmem optimismus a pesimismus představuje něco jiného.

Nicméně se většina lidí shoduje, že pokud je někdo schopen hledět do budoucnosti s nadějí, že se nic extra zlého nestane, žije se mu lépe než tomu, kdo jen bručí, mručí a skučí.

Takže každou zprávu o průzkumech či anketách, z nichž my Češi jako bručouni nevycházíme, je dobré si přečíst. Dodá totiž optimismus, ať už si pod tím slovem každý představujeme cokoli. Dodá ho i těm, kteří navenek tvrdí, že optimistou může být jen naprostý idiot a nikdy by nepřiznali, že i oni naději a radost k životu potřebují.