Viděli jste? Jeden z nejpůvabnějších výkonů Jana Wericha. Televizní inscenace z roku 1963, ověnčená hlavními cenami z festivalů v Římě a v Monte Carlu. Janu Werichovi v roli peruánského místokrále Amata ve hře Prospera Mériméea výtečně sekunduje Jaroslava Adamová v roli jisté „Perikolové“. 

Pikantní historka je reálná. Oba aktéři skutečně žili. Ale žádná Perikolová! Jméno se u nás buď ztratilo v překladu nebo ve výslovnosti. Možná i Merimée někde udělal chybu. Nejde totiž o příjmení, ale o hanlivou přezdívku. V originále zní „La Perricholi“/=peričoli/. Co znamená a jak vznikla, o tom později…

Ona výřečná dáma se jmenovala María Micaela Villegas a byla populární divadelní herečkou a zpěvačkou. Prostě absolutní limská celebrita osmnáctého století. A hlavně - byla milenkou peruánského místokrále Manuela de Amat y Junyent. Čtrnáct let!

Lima a její slavná 

Místokrál Amat oslovoval svou přítelkyni láskyplně Miquita, tedy Mišulka. Jejich vztah byl nejdelší skandál, jaký kdy Lima zažila. Místokrál se totiž svou láskou vůbec netajil a vodil ji všude. A dal jí, co jí jen na očích viděl. Rád svou Miquitu překvapoval, takže se kráska jaksi nechtěně zasloužila o výstavbu Limy. Amat budoval nové ulice, stavěl kostely a zakládal parky. Jednou prýl přísahal své milce věčnou lásku a ona se jen smála.  Že prý uvěří, jí snese k nohám Měsíc. Místokrál hned nechal vybudovat francouzský park  s  obrovskou fontánou uprostřed. V ní se nádherně odráželo nebe. A v noci za úplňku tam svou milku zavedl a řekl - Právě jsem ti k nohám položil Lunu…

Místokrál a jeho Miquita

Prostě láska jako trám. Dokonce spolu měli syna, také Manuela. Po tatínkovi. I když se ale Amat na Miquitu občas zlobil, těžko by ji oslovoval přímo Perricholi. Volně přeloženo to totiž znamená „čubka domorodá“. No, jednou to prý řekl. Když se hádali. Zařval na ni vztekle „perra chola“, což je právě ta čubka domorodá. Ale jelikož byl Katalánec a měl specifický přízvuk, vyznělo to peritšoli. Někdo ze služebnictva hádku zaslechl, vynesl informaci ven a už to jelo. Slovní spojení se zalíbilo a celá Lima se bavila. Místokrál Amat měl totiž dost nepřátel a jeho náročná a vyzývavá milenka taktéž. Slavné herečce už pak nikdy nikdo jinak neřekl. Ale také se pod oním "jménem" proslavila. Nakonec i díky Prosperu Mériméeovi.

A ten kočár? Kdysi jsem v něm dokonce v Limě seděla. Před pětapadesáti lety to ještě šlo. V mém pubertálním věku mě hlavně fascinovalo, že tam byl i záchod!  Tedy záchod - poklop mezi sedadly jako v kadibudce.  Slavný kočár tehdy stál ve vestibulu Ministerstva zahraničí Peru, v paláci Torre Tagle, který původně patřil místokrálům....

Jaké bylo po mnoha a mnoha letech moje zklamání,  když  jsem se dočetla, že Peruánci i já jsme žili v bludu. Kočár patřil někomu jinému. Přišli na to při jeho restaurování podle erbu, který odkryli.

Ten nepravý, co jsem v něm seděla 

V reálu si sporný kočár Perricholi  opravdu na místokráli vydupala.  Bylo to něco nevídaného, jelikož tak honosné povozy směla užívat jen nejvyšší šlechta nebo klér. Miquita si v něm vychutnala cestu na církevní slavnost a bavilo ji, jak lidé na takovou nádheru zírají. Jenže prý na zpáteční cestě potkala chudého kněze, který šel zaopatřit umírajícího. Zastyděla se, vystoupila, klekla a požádala o odpuštění a požehnání. Načež skoro násilím nacpala kněze dovnitř. I se svátostí, aby dojel k poslednímu pomazání důstojně.  A kočár pak Perricholi věnovala své farnosti...

A teď už jen jak to s Miquitou a Amatem dopadlo. Špatně. Místokrále odvolali v roce 1776 zpět do Španělska. Přerostl "ústředí" přes hlavu. Svou milovanou i plod jejich lásky sice dobře zaopatřil, ale Perricholi ještě léta čelila škodobilostem svých nepřátel. Psali na ni pamflety, vyžívali se v karikaturách a narušovali její představení. Nedala se. Dál se objevovala na limských scénách a dlouho žila sama se synem. Až v roce 1795 se vdala za kolegu z herecké branže, se kterým provozovala komediální divadlo.

Když ovdověla, začala Perricholi zpytovat svědomí. Styděla se za svůj bouřlivý a skandální život v mládí a dala se na charitu. Prý si dokonce občas oblékala hábit karmelitánek, ve kterém se modlila. Stihla prý ještě udělat hodně dobrého. Mnoho lidí pak na ni změnilo názor a vzalo ji na milost. Zemřela roku 1819,  v jedenasedmdesáti letech.

Zvláštní je, že i když byla Perricholi proslavena svou krásou, žádný její oficiální portrét neexistuje. Malíři ji malovali jen podle popisu.

Tahle podobenka je údajně nejvěrnější 

Perricholi k Limě už navždy patří.  Je na suvenýrech, má svou panenku a Peruánky se za ni na fiestách rády převlékají. A k tomu všemu - kolik jen o ní bylo napsáno divadelních her, natočeno filmů, zinscenováno baletů a sepsáno povídek či románů… Dokonce i telenovela existuje!

Tomu teda říkám nehynoucí sláva...

Ilustrační fotografie a fakta z archívu knih Šárky Bayerové:

• Documental del Perú - LIMA, Conaco
• Tradiciones peruanas,  Ricardo Palma, IBERIA s.a.