Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije. Noooo… skoro všechno tvorstvo.

Když jsem bydlela na vesnici kousek za Prahou, žilo kolem mě tvorstva velké množství; mouchy, mravenci, včely, vosy, pavouci, sršni, myši, krtci, potkani, komáři, žížaly, slimáci, žáby, jedna užovka, ježci, taky kočky, psi, srnky, zajíci, ptáci, sousedovic koně, slepice a králíci. Prostě všechno, co obvykle na vesnici a na zahradě žije.

Prakticky se všemi jsem byla ve shodě, kromě slimáků, mravenců, much a komárů. Ti mi dost ztrpčovali život. V zimě to celkem šlo, ale jak nastalo jaro, v domě i okolí to začalo bzučet, lítat, lézt, množit se a otravovat. Moji oblíbení pavouci to nestačili likvidovat.

Zahradě vládli bez debaty slimáci - export z Portugalska. Ti ve mně probudili nelítostnou bestii, o níž jsem netušila, že se ve mně skrývá. Když jich totiž na zahradě denně nasbíráte kýbl, zaručeně se z vás stane vrah. Když pak zjistíte, že se vám do ložnice nastěhoval milion mravenců nejen těch lezoucích, ale taky létajících, vražedné myšlenky se znásobí. Proti tomu jsou myška nebo žabka milé spolubydlící, které láskyplně vynesete ven a ještě jim zamáváte. Od jara do podzimu jsem bojovala s nevítanými návštěvníky všemi dostupnými prostředky.

Když jsem opustila vesnici a začala bydlet v Praze, moje vražedné myšlenky zcela usnuly. Můj byt je obýván jen mnou a panem domácím, britským kocourem Finnem. Tak tomu bylo do minulého týdne…

Minulý týden jsem ráno vstoupila do kuchyně, a co nevidím… mravenec! A za chvíli další! Co vám budu povídat; do mého života vstoupila armáda nezvaných mrňavých hostů.

Usedla jsem k počítači a jala se hledat na internetu pomoc. Mravence prý zaručeně odradí některé koření, kupříkladu hřebíček, nebo skořice. Další účinnou přírodní zbraní je prý ocet.

Začala jsem hřebíčkem. Dala jsem ho do kuchyňských skříněk, nastražila do škvírek, malebně položila podél kuchyňské desky. Nevěřte všemu, co se na internetu dočtete! Hřebíček mravencům vůbec nevadil, dokonce přes něj i šplhali!

Hřebíčky jsem odstranila a nasadila skořici. Výsledek? Jako u hřebíčku. Ocet se osvědčil malinko víc, ovšem ani tak mravenčí armádu v postupu nezastavil, obzvlášť když jsem upekla koláč a nechala ho já trubka na lince vychladnout…

Ufff… celý byt je cítit jako v octárně a mravenci si pochutnávají na koláči!! Tady přestává veškerá legrace. Do boje musím nasadit jinej kalibr; chemické zbraně!

Letěla jsem do drogerie a zakoupila sprej proti mravencům. Neměla jsem s nimi slitování a výsledek se dostavil. Teď je to u mě doma cítit octem a biolitem, ale mravenci se odstěhovali.

... zase jsem odpůrcem násilí a milovnicí všeho tvorstva.