Vzletně se tomu říká „Krize středního věku“. Plno lidí o tom mluví a mnohdy neví ani, co to znamená. Podle mě to není nic složitého. Je vám čtyřicet, padesát let. Ve vztahu jste několik desítek let. Najednou se vám zdá společný život stereotypní, nudný. Není možné se těšit na něco nového. Třeba si řeknete „ já jsem vlastně ještě mladá, mladý“, chci zažít ještě romantické chvíle, vášeň, která vyprchala. Chození a vzrušení. Jenže to je klam. Opět se časem to dostane do fáze, kdy to vyčpí. Většinou si nepolepšíte. Život má svůj jízdní řád. Podle mě je lepe zapracovat na vztahu. Inovovat. Určitě je to lepší recept než bořit. Hlavně když to jinak funguje.

Každé manželství nebo dlouholetý vztah prochází krizemi. Vždy se objeví nějaký mráček. Jde o to, aby opět zasvítilo sluníčko. Jinak bychom žili každý sám. Také já si to prožil nebo prožívám. Nejde o to, kdo nese větší podíl viny, ale o tom zda druhý chce pokračovat. 

Máme takovou menší skupinu lidí (do 15 osob), kde spolu chodíme na výlety. Není to často, ale pravidelně jednou za měsíc. Máme své webové stránky, na které dáváme fotky z akcí, jak se nám to líbilo a co pořádáme příště. Jsou veřejné a na základě toho se k nám připojila hezká paní, která vypadá mladší než na svých 45 let. Je to právě věk, kdy je žena pro muže velmi přitažlivá. Obrazně řečeno může mít otce i syna. Tato žena má již dospělé děti, tak má více času na sebe. Chce ten vlak času zpomalit. Ještě je mladá, tak si chce užít. Manželství po více jak dvaceti letech jí připadá stereotyp. Nudí se. Manžel prý prosedí mnoho hodin u počítače. Cítí se sama.  Je prý nešťastná. Ona chce ještě přece zažít romantiku. Chvět se touhou. Zamilovat se. Chce se rozvést a začít nový život. Odmítá si sednout s partnerem a vyříkat si to nebo navštívit párového psychoterapeuta. 

Přes dvacet let spokojeného života pro nic neznamená. Děti ty jsou dospělé. Určitě matku pochopí. Podle mě je zatím i trochu sobectví. Jak to většinou dopadá, když to bez nějakých velkých příčin utneme? Špatně. Okouzlí ji nějaký muž, který manželovi nesahá ani na paty. Ten se uměl postarat o rodinu, byl jí přes dvacet let oporou a byla s ním v bezpečí.  Co zbyde po chvilkovém poblouznění. Většinou zklamání. Je to klasika. 

Již kolem ní krouží jeden z nás. Rozvedený sukničkář. Právě se po 5 letech rozešel s přítelkyní. Cítí čerstvé maso. Vím, kam to směřuje. Pozval ji na víkend na wellness. Pokud to přijme, vyspí se spolu a manželství se jí rozpadne. Po čase zjistí, že se s ním nedá žít. Znám ho 35 let. Rozmlouval jsem mu tento úlet. Ať ji nechá vyřešit své problémy. Marně. On musí především uspokojit svůj chtíč. Není to z mé strany kritika, ale skutečný příběh vetknutý do slov a vět. 

Takových příběhů stejného typu čtu denně na webových stránkách určených pro ženy. Většinou se špatným koncem. Proč? Protože ženy se víc zajímají o harmonii mezi mužem a ženou. Vášeň časem vyprchá a sex zevšední. Většinou nakonec znuděná dáma, která si neváží, co má doma zjistí, že ti rozvedení nebo svobodní chlapi za nic nestojí. Proč? Neumí nebo nechtějí žít v páru. Většinou jim jde o sex. To hlavní je, kdyby za něco stáli, tak by nebyli sami. Protože ti lepší jsou přece zadaní.