... a hlavou jí proletěl celý její život...

Už když se narodila, všichni ji milovali. Věděla to, cítila to. I nóbl americký jméno jí dali.  Byla jedinečná, protože byla vymodlený jedináček. A tak se v bezbranných prvních dnech svého života vždycky cítila v bezpečí. Máma by ji nedala ani za nic.

A když trochu povyrostla a dostala se z domova ven - samozřejmě s mámou - nepřestávala žasnout. Jak veliký je svět! Kolik je toho k vidění! Když se někdy stavil táta, rád vyprávěl. S úžasem poslouchala, kde všude byl, s kým mluvil a jaké neskutečné věci viděl. Však byl taky slavný cestovatel, a proto si ho všichni vážili. Kolikrát jen byl v nebezpečí života a vždycky vyvázl! Ale když už byla větší, občas ho podezřívala, že trochu dramatizuje. Například líčil, jak mu jednou šlo o život, když nakukoval do tygří klece. Kdo by tam proboha lez' dobrovolně? Nebo jak se o povodních málem utopil, jelikož v pudu sebezáchovy sjížděl rozbouřenou Vltavu na dveřích od kadibudky. I vyřezaný srdičko prý měly! Prostě se děsně vychloubal. Dokonce se jednou kasal, že kámoší s tím slavným kuchařem Pohlreichem! Že  mu pomáhá! Pche! Asi někde viděl film Ratatouille. I když na něm s mámou byly taky, ona mu tyhle jeho story furt žrala! Pročež když ona - jako moderní (a vtipná!) dcera - jednou zapochybovala, řkouc cosi o nenadálé reinkarnaci Brouka Pytlíka, dostalo se jí mateřského kázání, že táta je živitel rodiny a nesluší se dělat si z něj šoufky a zpochybňovat jeho zážitky...

Prej živitel rodiny! Cha! Kolik hladu jen s mámou zakusily a táta nikde. Kdyby se mamina nestarala, chcíply by obě. Ano, chcíply! Ale máma vždycky něco sehnala. A to se hned jako zázrakem objevil táta s těma svejma vyprávěnkama (někdy i s kamarádama) a zblajznul, co bylo doma. Málokdy něco z toho svýho rajzování přinesl…

Pak dospěla. Začala žít svůj vlastní život, protože se zamilovala na první pohled. ON měl krásný tmavý oči a elegantní vypracované tělo namakaného světáka. A jak uměl milovat! A ta šmrncovní vlnka, co měl za levým uchem! Byla tak sexy! A tak se za ním přestěhovala. Do pohodlného a útulného kamenného domku za městem. Naštěstí nežili daleko od mámy, která poslední dobou nějak zestárla. Možná proto, že se táta jednou nevrátil. Někde se ztratil v tom svym úžasným světě…

A ona sama? Měla se co ohánět, jelikož měla doma podobnýho dobrodružnýho flákače, jako býval její táta. Dokonce i dneska musela vyrazit ven, aby sehnala něco k jídlu. ON byl zas děsně unavenej z nějaký tý svý výpravy....

- Hele, co je to tamhle? Šlupka od salámu v nějakém hezkém kovovém rámečku!

„Ta bodne!“ řekla si myš domácí jménem Minnie (máma se narodila v kině) a natáhla krk, aby dosáhla na kýženou laskominu.

CVAK... mlaskla pastička a Minnii proletěl hlavou celý její život…