V rámci hrátek s češtinou byl na i60 v srpnu 2024 otištěn můj článek o paronymech, což jsou dvojice slov graficky nebo fónicky podobné, avšak významově naprosto odlišné (viz www.i60.cz/clanek/detail/34977/hrajeme-si-s-cestinou-paronyma). Od té doby jsem si s notýskem v ruce zapisoval další nová paronyma, která mne napadala, až počet dvojic již přesáhl 250. Nadneseně řečeno, čeština mně začala připadat jako jedno velké paronymum. A to jsem přitom striktně dodržoval omezení redukující možný počet paronym, jak jsem již psal v srpnovém článku, a to tato kritéria:

1. dvojice slov musí být významově naprosto odlišná (podmínka paronyma)

2. dvojice slov se musí lišit pouze v jednom písmenu, buď jeho vynecháním nebo jeho záměnou

3. dvojice slov nesmí mít stejný slovní základ se stejným významem

4. dvojice slov nesmí mít rozdílná diakritická znaménka, tj. háčky a čárky, a dále s-z a i-y (v srpnovém článku jsem omylem napsal rozdílnou interpunkci)

Na článek reagovala mimo jiné Ludmila Černá a několik paronym doplnila. Na ukázku z mého notýsku přidávám další dvojice. Vybral jsem podle mého soudu to nejlepší, nač jsem přišel, neboť jich mám zaznamenáno mnohem více.

Příklady dvojic s vynechaným jedním písmenem, a to jak výpustky, tak odsuvky (řazeno abecedně, vynechané písmeno tučně zvýrazněno):

bakterie – baterie, bouřit – bořit, brána – rána, branec – ranec, brázda – brzda, brečet – bečet, brouk – brok, deštník - deštík, dílny - díly, dron - drn, frak – rak, hlad – had, hory – hry, hradní - radní, hrob – hrb, hrozen – hozen, hrůzný – různý, hřmotný – hmotný, humor - humr, charita - charta, kašel – kaše, komín - kmín, komplot - kompot, kořen - křen, koště – kotě, koulovat – kolovat, krok – krk, křeček – křeče, kýbl – kýl, máslo – málo, mastný - matný, mlsat - mlat, moudrý - modrý, muchlat - mulat, námrazy – nárazy, nemoce – emoce, odbytné - obytné, orba - oba, pajdat – padat, pařát - přát, pasta – pata, plasty – pasty, plod – pod, plout – plot, podchod – pochod, podrážka - porážka, podrobnost - podobnost, pohon – ohon, pomník – poník, prodat – podat, říjen – říje, schůze – chůze, sloupky – slupky, smrákat – smrkat, smrkat - mrkat, splavnost - slavnost, srny - sny, stání – sání, stanice – sanice, stojka - stoka, stračí – stačí, stráž – strž, stud – sud, svůdce – vůdce, šišky - šiky, škála – šála, vděčnost – věčnost, vláček – váček, vlast – vlas, vrána – rána, vratný – vraný, závist – závit, zpívat – zívat, žábry – žáby, žíně - žně.

Příklady dvojic (občas i trojic až čtveřic) tzv. záměnek, kdy se jedno libovolné písmeno ve slově zamění za jiné (opět řazeno abecedně):

bajka - banka – baňka, barva – larva, bavit – tavit, bílit – cílit – sílit, bodák – bolák, boule – koule, burzovní – kurzovní, celta – delta – melta, ceník – deník – seník, cvoček – cvrček, čistička – mistička, čistota – jistota, člen – člun, družina – pružina, frkat – hrkat – krkat - mrkat, hasit – tasit, hotel – kotel, houkačka – houpačka, hráč – oráč, hrášek – prášek, hrb – krb, hrst – prst – srst, hůlka – půlka, charta - karta – parta,  chlast – slast, chléb – chlév, chlup – chrup, chobot – robot, jmelí – šmelí, kolek – korek, kolík – žolík, kotel – kozel, kouč – kouř – kout, krab – srab, krám – krém, krátit – vrátit, květák – světák, lední – lodní, lesk – lusk, maska – miska, modrý – mokrý, modřina – mokřina, mys – myš, nuda – ruda, oblázek – obrázek, obloučky – obroučky, obočí – úbočí, opak – opar, oprava – otrava, pálka – pilka - polka, pádit – řádit, palouk – pavouk, párek – pórek, páter – páteř, plány – plíny, přebor – příbor, rada – řada, rašit – rušit, ročník – ručník, řeka – veka, řešit – sešit, sádlo – sedlo, sál – sůl, slůně – stůně, sodík – vodík, stahovat - stanovat, stěrka – utěrka, stroj – strom – strop, strop – strup, střed – střep - střet, šátek – šotek, vada – voda, vášeň – višeň, vata – věta, věšák – věžák, vlak – vlek, vrtat – vrzat, zacpat – zaspat, zamíchat – zamítat, zebra – žebra, zpět – zpěv.

Tak jsem přemýšlel, jakým ještě jiným kritériem výrazně omezit počet paronymních dvojic. A přišel jsem na vliv délky samohlásek na význam slov. Čeština má 10 samohlásek (samohláskových fonémů), z toho 5 krátkých a 5 dlouhých – viz úvodní obrázek k článku. Všechny samohlásky jsou znělé a ústní (v češtině nemáme nosovky jako např. polština nebo francouzština). Samohlásky jako takové slouží především k významovému rozlišování slov a tvarů, A právě délka (kvantita) samohlásky může zcela změnit význam slova. Tento jev se zahrnuje pod odborný výraz privativní opozice (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Privativní_opozice).

Takže omezující kritéria pro následující dvojice paronym s vlivem rozdílné délky samohlásky na význam slov jsou stejná jako kritéria 1., 3. a 4. uvedená v úvodu tohoto článku, která byla rozhodující pro dvojice v minulém srpnovém článku, doplněné dalšími dvojicemi z mého notýsku (viz výše). Kritérium 2. však je nahrazeno novým kritériem:

2. dvojice slov se musí lišit délkou pouze jedné samohlásky ve stejné pozici ve slově. Nesprávné dvojice jsou tedy například nosy – nosí, kila – kýla, klopy – klopí, pýcha – píchá (ve všech případech změna písmene i-y), provazy – provází, salaš – sáláš (v obou případech se liší délkou dvě samohlásky ve dvojici), soudruhu – soudruhů, kosti – kostí (v obou případech pouze skloňování), hadi – hadí (stejný slovní základ), hníti – hnití, výti – vytí (délka jedné samohlásky se liší v různých pozicích ve slovech), závin – zaviň (je změněna též souhláska), posty – po stý, nemoc – né moc, za chodu – záchodu (jedná se o dvouslovné dvojice), pero – péro (podle Pravidel českého pravopisu je totiž správná jak krátká, tak dlouhá podoba této dvojice ve všech významech).

Následují příklady správných dvojic, na které jsem dosud přišel a které vyhovují všem kritériím (řazeno abecedně, kurzívou jsou významy některých slov dovysvětleny):

blato – bláto, boje – bóje, braní – brání, byt – být, cela – celá, Češka – čéška, čtvrti – čtvrtí (tj. porcuje), dal – dál, divy – divý, dojit – dojít, druhy – druhý, druzi – druzí, holá – hola (zvolání), hole – holé, hrabě – hrábě, hrana – hraná, hrozny – hrozný, chátra – chátrá, jedle – jedlé, jíst – jist (jsem si jist), kára – kárá, kasa – kasá, kat – kát, klady – klády, klání – klaní, kličky – klíčky, kolik – kolík, kopa – kopá, kosi – kosí (např. trávu), kryt – krýt, kůl – kul (kouti pikle), kur – kůr, kýty – kyty, lak – lák, lék – lek (od slovesa leknout), léta – létá, levá – leva (bulharská měna), líni – líní, lože – lóže, luna – lůna, mačka (stoupací železo používané horolezci) – mačká, májka – Majka (jméno), mast – mást, mátový – matový, maz – máz (objemová míra), mícha – míchá, míchal – Michal (jméno), míle – mile, mladí – mládí, namel (od mlíti) – námel (jedovatá vřeckovýtrusná houba cizopasící na obilovinách), nápoj – napoj, nota – nóta, okouni – okouní, oral – orál, pádlo – padlo (pádla – padla), pára – párá, párky – parky, pařit – pářit, pas – pás, pásák (typ vozidla) – pasák, past – pást, páter – pater (poschodí), patky – pátky, paže – páže, peče – péče, pípa – pípá, píštěl (lékařský termín pro jakékoliv nepřirozené kanálkovité propojení mezi orgány, cévami apod.) – pištěl, plac – plác, placky – plácky, plakát – plakat, pláně – planě, plast – plást, plat – plát, plena – pléna, pořad – pořád, pracny (vánoční cukroví) – pracný, praskat – práskat (prasknout – prásknout), prašivý – prášivý, prosit – prosít, rada – ráda, ranka – ránka (začátky dnů), ráz - raz, ruda – rudá, řadit – řádit, řády – řady, sama – samá, saně – sáně, sází – sazí (od slova saze), síla – sila, sliny – slíny (geologický název pro směs jílu a karbonátu), směli – smělí, spad – spád, spála – spala, sraz – sráz, stačí – stáčí, státní – statní, svar – svár, světla – světlá, svitek – svítek (zavářka do polévek), syrový – sýrový, šije – šíje, šílí – šili, šipky – šípky, Toník (jméno) – tonik, trati – tratí (ztrácí), tříska – tříská, tuha – tuhá, túra – tura (vidím tura přežvýkavce, např. buvola, bizona), tyče – týče (co se týče), uhel – úhel, ulita – ulitá, váčky – vačky (součásti strojů, které zajišťují převod otáčivého pohybu na posuvný), vada – váda (svár, rozepře), váha – váhá, val – vál, valení – válení, varna – varná, vazal – vázal, večka (malá veka) – véčka, vila – víla, vina – vína, vir – vír, vratka – vrátka, vratný – vrátný, vrazi – vrazí, zavadí – zavádí, závětří – zavětří, závodní – zavodní (zalije vodou), zkratka – zkrátka, zpráva – zprava, žebra – žebrá, žíla - žila.

A to je s dnešními hrátkami s češtinou vše. Pochopitelně vítám další rozšíření paronymních dvojic. Je to dokonalý mozkový trénink a prevence proti některým nemocem s přibývajícím věkem, odlišná a doplňující aktivita ve srovnání s trénováním paměti. Každopádně to vše přispívá ke zvedání sebevědomí seniorů. Do budoucna mne například již napadají další hrátky s češtinou – dvojice slov se dvěma vzájemně zaměněnými stejnými samohláskami různých délek, např. drahá – dráha, dražé – dráže, hlásiti – hlasití, kanón – kánon, kárat – karát, mýty – mytý, náraz – naráz, pustý – půsty apod. Pustíte se do toho se mnou?!?