Je středa 5.2.2025, vstáváme jako každý den kolem deváté hodiny a co nevidíme venku? Všude je krásně nasněženo a pořád ještě chumelí.  Petr jede do města k optikovi a já, jak tak koukám z okna, se rozhodnu, že musím ven a to bíle padající z nebe vyfotit. A tak se taky stalo. Teple jsem se oblékla na hlavu nasadila pořádnou čepici, pro jistotu dala do taštičky mobil,  vzala svůj nový Kodak a vyrazila ven. Z okna to vypadalo moc hezky v reálu také. Snažila jsem se fotit vše, co bylo zasněžené, nasměrovala jsem si to přes most k Domovu důchodců a pak kolem potoka k rybníku. Pořád drobně sněžilo, i když už ne tolik jako ráno. Navštívila jsem kačenky u rybníka, bylo jich tam jen pár, omluvila se jim, že pro ně nic nemám, ostatní se  asi schovaly před mrazem. Kolem šli pánové s pejsky, tak jsem si pejsky vyfotila. Na mostě jsem vyfotila ještě jednoho pejska a pomalu jsem se vracela k domovu. Sníh  mizel, ale ještě jsem stihla vyfotit stromy kolem domů a jednoho kosa. Zkuste ho najít.

V době, kdy tohle píšu, je už dávno po sněhu. Jsem moc ráda, že jsem šla ven, fotila jsem vše kolem rybníka a kolem našeho domu. Vím, že to není nic světoborného, ale jedna takováhle procházka dokáže trochu uklidnit a trochu zapomenout, co se děje kolem nás. Únor se začal zajímat o pole a třeba se splní rčení Únor bílý pole sílí.

Fotogalerie