I ve druhém pololetí loňského roku jsem se snažila žít i kulturou.

Zde je důkaz:

3. 7. Slezské muzeum Opava - návštěva po delší době, expozice je obnovena a nejvíce mne zaujaly dějiny Opavy jako města, které je mi blízké. Stojí za návštěvu.

26. 7. Opět jednou návštěva Prahy - procházka po Karlově mostě, všichni to známe - barokní sochy, ůpanorama Hradu na jedné straně a budova Národního divadla na té druhé, mostní věže... naše a světové.

27. 7. Pražský hrad - po kolikáté, to nespočítám, tentokrát jen zvenčí - mohutnost a vznešenost Svatovítského chrámu oslní vždy, jen škoda, že dovnitř nelze ani nahlédnout - jen se vstupenkou. Proč to? Obelisk z mrákotínské žuly a rozlehlé nádvoří, Svatojiřská bazilika - koukám na ni jako na ni koukal například Karel IV., jeho pozlacebý vstup do Chrámu, purkrabství, shluk turistů před vstupem do Zlaté uličky - genius loci prostě.

4. 8. Třeboň - už to náměstí stojí za vidění, procházka parkem kolem známého zámku až ke hrobce Schwarzenberků.

7. 8. Třebopň - komentovaná prohlídka kostela sv. Jiljí s přilehlým klášterem, skvělý průvodce - kostelník ví o těchto památkách skutečně hodně a stejně tak dokáže zaujmout vyprávěním například o zakřivení gotických madon, o tom S, které vlastně tvoří jejich prohnuté tělo, Mimochodem místní Madona třeboňská pochází ze 13. století. Celý komplex kostela s klášterem a přílehlým dvorem dýchá historií a rozhodně stojí za návštěvu.

9. 8. Třeboň - hubertská mše v místním kostele za účasti 100 trubačů, nevšední hudební zážitek. 

11. 8. Třeboň - zámek, prohlídka tzv. Schwarzenberského okruhu, zámecké interiéry, detaily ze soukromého života známého šlechtického rodu. Tito lidé stáli za rozvojem celého kraje.

15. 8. Dub nad Moravou - neskutečně velkolepý barokní poutnií kostel, bohužel jen zvenčí - zavřený. V ochozu památka na zde ne tak dávno zavražděného kněze. Velmi působivé místo - nečekaná nádhera.

19. 8. Cinestar Opava: folm Vlny. Všechna čest mladému režisoru Mádlovi, jeden z nejlepších českých filmů, neuvěřitelně přiblíží dobu okupace ruskými vojsky a odhalí neznámí zákulisí statečných pracovníků rozhlasu. Tu dobu jsem zažila jako dítě, ale nikdy na ni nezapomenu. Ten film ji naprosto skvěle oživuje.

5. 9. Rožnov pod Radhoštěm - v podstatě celý den skanzen. Dopoledne městečko a výrobny s průvodcem, odpoledne valašská vesnice - a protože jsem zde byla poprvé, ta na mne zapůsobila nejvíce. Člověk má skutečně pocit, že každou chvíli z některé chalupy vyjde selka nebo sedlák a půjdou za prací, protože tak to tehdy bylo - muselo se hodně a prakticky neustále pracovat. lidé žili stísněně a prostě, ale možná právě proto se dokázali radovat z maličkostí a vážit si toho, že je co jíst a že je proč žít.

2. 10. Olomouc - koncert Ivy Bittové v intimním prostředí klubu. Tahle zpěvačka mne oslovila už v mládí a stále jsem jí věrná. Vždycky stojí za to připomenout si její muzikálnost, vychutnat až živočišnou hru na housle a neobvyklý zpěv. Něco!

13. 10. Drážďany - nejprve Zwinger, po letech tedy opět v galeérii. Nesdělitelné - prostě obrazy a sochy a obrazy a obrazy, pro mne neskutečný zážitek, galerie prostě miluji. Celou dobu jsem se těšila na skvost všech skvostů - tedy pro mne, pro ostatní je to Rafaelova Madona, ale pro mne Dívka čtoucí dopis od holandského mistra Vermeera. Ten obraz mne uchvátil už v mládí, doma mám několik reprodukcí a v Drážďanech jsem ho již několikrát viděla. Ovšem - šok: po restaurování byl na obraze objeven na zdi motiv Amora, tedy za zády dívky je na zdi obraz - a to mění celou koncepci tohoto díla. Nedokázala jsem se s tím ztotožnit, já ten obraz znám jinak. Reprodukce jsem doma sundala, protože Vermeer to namaloval odlišně. Pro mne neuvěřitelná změna.

Večer Semper Oper a opera Mefistofeles, ne až tak známá, ale úřasný zážitek umocněný barokní vznosnou budovou, prostou a chytrou výpravou, skvělými pěveckými výkony. Úžasný nápad - podle mne - kompars měl oblečení z různých dob, od egyptských tunik po moderní džíny - protože Mefistofeles je nadčasový a věčný. Veliký zážitek.

2. 11. Dub nad Moravou - ještě jednou návštěva téhoto honosného chrámu, tentokrát byl otevřený a i vevnitř člověk žasne nad krásou a rozlehlostí prostor.

20. 11. Praha: Divadlo Kalich a neuvěřitelně vitální a optimistická Iva Janžurová ve hře Pusťte mě ven! Klobouk dolů před touto paní herečkou, vtipné představení, které stálo jen a jen na jejím výkonu. Zasloužené standing ovations.

21. 11. Praha - procházka Královskou cestou ovšem za neskutečně hnusného počasí. Ale i tak to bylo pěkné.

23. 11. Praha: Divadlo Lucie Bílé - komedie Dokonalá svatba. Pěkný oddech u konverzační komedie.

24. 11. Praha - Anežský klášter. Po více než třiceti letech návštěva tohoto místa i v interiéru, galerie především gotických madon, jsou zde i originály obrazů z Kaple Svatého Kříže na Karlštejně, ale nejvíce na mne zapůsobil závěr prohlídky - klášterní prostory, místnosti, které obývala Anežka Česká, hrobky některých králů i královen, nádhera. 

Večer Studio dva: Vzpomínky zůstanou - konverzační komedie, u které se ale dalo i přemýšlet - co vlastně v životě stojí za to? Výborná Zlata Adamovská i její partner Petr Śtěpánek. 

17. 12. Opava: Slezské divadlo - Šumař na střeše, pěkné předstvení s milou hudbou.

A pak už byly Vánoce - a to je zážitek sám o sobě.