Děti, jak strašně ten čas letí...to říkám svým vnukům, když pozoruju, jak rychle mi rostou před očima...

Taky se vám zdá, že čím jste starší, tím rychleji čas ubíhá? Co se já pamatuji, v dět- ství to bylo jiné. Čas se kolikrát nesnesitelně vlekl...pro mne hlavně když byla hodina matematiky, která mi zrovna nesedla (ta matematika). Naopak čas utíkal rychle při hodinách dějepisu, paní prof.Procházková uměla tak krásně poutavě vyprávět, že ve třídě bývalo hrobové ticho. Díky ní se dodnes o historii zajímám.

Jednou mne spolužačka (či jsem to snad byla já) zlákala,že půjdeme vyzkoušet, co to obnáší "být za školou". A tak jsme do školy nešly.Toulaly jsme se v parku a nudily se. A zrovna když jsme nabraly směr domů, narazily jsme tváří v tvář mému otci -profesorovi gymnázia, který si tamtudy chtěl zkrátit cestu! Byl to trochu šok pro obě strany. Naštěstí z toho nic nedělal a cukaly mu koutky úst - měl pochopení, protože on sám nikdy vzorný student nebyl, jak jsem znala z jeho vyprávění.

Já mám zřejmě vnuky vzorné, asi ani nevědí, že existuje nějaké chození za školu (nebo si to bláhově myslím?)

Zřejmě asi nebudou po babičce...