Moje kulturní I. pololetí roku
Ilustrační foto: Pixabay

Moje kulturní I. pololetí roku

28. 11. 2024

Někdo k životu nutně potřebuje sport, tedy pohyb. Jiný - například já - kulturní zážitky. Nepřeháním to, ale silně vnímám.

Tady je bilance letošního I. pololetí:

10. 2. Praha - procházka Královskou cestou, to je v Praze v podstatě povinnost. Začátek Obecní dům a pak přes Staroměstské náměstí plné turistů a Karlův most, rovněž plný turistů, ale také ověnčený sochami až na Pražský hrad. Jen zvenku, ale vždy je to zážitek.

11. 2. Národní muzeum Praha: výstava Baroko v Čechách a Bavorsku - velmi dobře a přehledně upravená expozice, která ukázala barokní výstavbu, život a zvyky z ne zcela obvyklých úhlů.

+  Divadlo Lucie Bílé: 13. u stolu - konverzační komedie s výbornou Simonou Stašovou a skvělým Miroslavem Etzlerem. Dobrá zábava v krásném prostředí.

12. 2. Kampa - Werichův dům, prohlídka tentokrát ne, jen vychutnat genius loci v tamější kavárně. 

+ Divadlo Kalich: Božská Sarah - neuvěřitelný výkon neuvěřitelně vitální Ivy Janžurové, paní herečky. Více než dvě hodiny na jevišti - a úsměvy i smích, ale také dojetí a zamyšlení. Kdy má člověk skončit? A kdy ještě pokračovat? Klobouk dolů, paní Janžurová, tohle byl excelentní zážitek.

5. 3. - Řím, to je kulturní zážitek sám o sobě. Tento den chrám Santa Maria sopra Minerva a v něm má oblíbená socha Odpočívající Ježíš od Michelangela. Jen tak stojí opřený o kříž a odpočívá. To je celé. A je to geniální. 

Dále Piazza Navona a její tři kašny a atmosféra sahající od antiky, kdy zde byl circus, po dnešní prodavače zmrzliny a kavárny a kostely.

6. 3. Řím: Fontana di Trevi, okouzlující barokní nádhera věčně padající vody, chrám Gesu a pak Vatikán a jeho otevřená náruč a Svatopetrská katedrála a v ní mohutnost a pompéznost oltářů, sloupů, náhrobků a všeho dalšího - až pak prostě neuvěřitelná nádhera čisté krásy Michelangelovy Piety. Jak vůbec může člověk stvořit něco tak božského? Pak ještě Ara Pacis - bílá mramorová krása pomníku míru. Dnes bílá krása - v době vzniku byl pomník barevný, tak jako vše ostatní v antické metropoli.

7. 3. Řím: bazilika Laterán a středověká atmosféra kostela sv. Klimenta s hrobem Cyrila a rozsáhlým antickým podzemím, v podvečer ještě bazilika S. Maggiore, další barokní skvost.

8. 3. Řím: Domus Aurea - kdysi sídlo zvráceného Nera, procházka s průvodcem i vizualizací, celé Forum Romanum i s palácem císaře Augusta a jeho prostou ložnicí a Dómem Vestálek a Senátem a všemi antickými poklady, které Forum skýtá.

Tato má návštěva Říma byla již osmá - a ne poslední.

5. 4. - Kroměříž: Květná zahrada a tamější park, příroda a kultura pospolu. 

14. 4. Cinestar Opava: Tady Havel, slyšíte mě? - Zdařlý dokument, který bolestně připomíná, jak velikého prezidenta jsme měli.

21. 4. Praha: prohlídka reprezentačních prostor Pražského hradu s fundovaným průvodcem, zajímavé - kráčet tam, co prezidenti a jiní velikáni. 

+ Koncert ve Španělském sále, Dvořáka hrála Česká filharmonie, uváděl Marek Eben - takže noblesa a klasika v neuvěřitelně působivém prostředí. Velký zážitek.

27. 4. Brno, Janáčkovo divadlo: Glagolská mše a Z mrtvého domu, mnou oblíbené velmi oblíbené divadlo a můj oblíbený autor - Janáček. Procítěný zážítek.

16. 6. Litomyšl, ta Smetanova - koncert výběru Smetanových arií z nejrůznějších oper interpretovaných různými umělci, také pan Adam Plachetka - opět velký zážitek, jako už po léta Smetanova Litomyšl. 

17. 6. Nové hrady - prohlídka zámku a zahrady, oboje spravuje soukromý majitel - a velice se snaží. 

25. 6. Broumov - podruhé v životě prohlídka kláštera s neuvěřitelnou historií a zajímavou expozicí včetně kopie známého plátna, pak dřevěný kostelík a hřbitov, kde spočívají jeptišky a opati a chtěli by spočívat odsunutí Němci.

Tohle bylo mé kulturní pololetí roku 2024.

Také jsem během něj přečetla více než 30 knih.