Mé seznámení s Krnovem začalo na nádraží ve Cvilíně, odkud jsem si vyšla oklikou k poutnímu kostelu Panny Marie Sedmibolestné a Povýšení Svatého Kříže (bohužel zavřeno). Zavřena byla i nedaleká Lichtensteinova rozhledna. Z kopce vede nedaleká cesta (cca 1,5 km) na zříceninu řadu Šelenburk (stojí zato). Ze Šelenburku jsem se vrátila ke kostelu a potom sestoupila po schodech dolů a vydala se do města. Krnov jsem prochodila křížem krážem. Téměř všude bylo zavřeno. Navštívila jsem alespoň místní synagogu, která ve mně zanechala hluboký dojem. Odjela jsem z hlavního nádraží v Krnově. Město je krásné, zelené, ale obě nádraží jsou ošklivá.