:-) :-) Ano ano, o hodnotách a půvabech žen nelze myslet než zmateně... :-) :-)

Zuzko, když zpívali se Simonkou swingovky, to byl opravdu zážitek, i když už byl na vozíčku, o který se Simonka opírala. Vypadali, že se rozsypou, ale ta muzika jim dala drive.

Jablko nepadlo daleko od stromu. Obě umělkyně mají fantazie na rozdávání a rozdávají. Obrazům nechybí vtip, barvy, ladnost ani poetičnost. Pro sebe je vnímám doslova jako léčivé. Moc děkuji za článek i za to, že jsem si tu krásu mohla prohlédnout aspoň virtuálně.

Děkuji za hezkou vzpomínku na učitele a školní léta :-)

Mrzí mě to. Pepíček bydlel kousek od nás. Dříve jsem ho potkávala v Kauflandu, nebo když chodil běhat do Obory Hvězda. Před covidem se ve Hvězdě pořádaly různé koncerty a občas tam zpíval swingovky se Simonovou. Byli neuvěřitelní. Na jeviště sotva došli, ale jakmile začala hrát hudba, swingovali tak, že z toho byli všichni odvázaní - mladí, staří i děti. Přiznám se, že na dechovku bych ale nešla.

Tak tam to známe, od nás to není daleko. Syn tam odtud má svatební fotky , bylo tam veselo. Párkrát jsem tam taky fotila.

Mám v obou očích čočky, tak musím být pozorná, co si tam kapu. V lékárně mi vždycky poradí. Chodím sice k očnímu lékaři, ale nejsem s ním spokojená.

Určitě máš pravdu v tom, že jsou Ukrajinci zvláštní, trochu zaostalí, se vstupem do EU by se mělo počkat, je tam korupce atd., ale to neopravňuje Rusáky útočit a nárokovat si jejich území. Pokud Ukrajina padne, máme je tu u nás za chvíli zpátky a toho bych se tedy dožít nechtěla.

Velmi zajímavé, text i foto.

Maruško, díky za bezva článek a úžasnou fotodokumentaci. No bylo to parádní a pohodové setkání! Jsem ráda, že se můžu zúčastnit aspoň takto virtuálně :-).

Tady je každá rada drahá. S takovým člověkem, který je umanutý a má tu svoji pravdu. Někteří mluví až o fascinaci zlem, pokud jde o současné politické dění (jak u nás doma nebo ve světě). Takovému jedinci je třeba domluvit a když domluva nepomáhá tak pohrozit, stejně jako malému dítěti...kterým se pomaličku člověk na stará kolena tak trochu stává...

Pravda. Také si pamatuji jméno paní učitelky v první až páté třídě.

Hezké a poučné povídání. Největší škodná je, jak vidět, člověk.

Pěkný příběh, díky, vtáhla jsi mne do zákulisí, kam se divák televize jen tak hned nedostane a ani nemá tušení, kolik lidí pracuje na jedné jediné zprávičce z domova či světa

Smekám !

Kde jsou ty blažené časy, kdy jsem netušila, čeho všeho se mohu po prodělaném infarktu dočkat. Jsem velmi vděčná za to, že jsem v krátké době dostala lázně a díky tomu se docela rychle dostala do formy. Prospěly mi procedury i dlouhé procházky. Tehdy mě potěšila informace, že při léčbě je doba dožití až dvacet let. Doufám, že toto omezení příští rok úspěšně překonám, i když už to zdaleka není, co bývalo.

Děkuji tedy vám oběma...Co se týče svatých mám značné nedostatky :-)

Moc se povedlo! Taky miluju detaily....

S obsahem článku se ztotožňuji. Dobře charakterizuje problémy osamoceného stáří. Samotnému a nemocnému člověku se blbě žije. Jen bych přidal k návrhům kontakty s přáteli. Co se týče Bible, rád mám starozákonního Kazatele. Já svůj čas vyplňuji psaním knih. A stále mě to baví.

Věrko, opět parádní, informativní článek. Citace jsou zajímavé.