Pěkné téma o harašení.Z příběhu vyplývá - chceš prémie -musíš být povolná řediteli. Já osobně jsem se se sexuálním harašením nesetkala asi proto ,že jsem v práci dělala sama sobě vedoucí a zákazníci kteří do provozovny chodili ty zajímal spíš vyčištěný oblek nebo montérky než já.Budu se těšit na další vaše příběhy které píše sám život.

Správně jsi Jituško napsala,že láska je podivná věc ...je plachá,hned se schová,ale někdy přece jen vykoukne a usadí se..Pravdivé povzdechnutí,jasně napsané....

Já jsem napsala Gottovi asi v 16, vlastnoručně mi odpověděl, nadepsal mi i obálku a poslal fotky. Pak nám teta z Prahy obstarala lístky na soubor Apollo, vystupující v divadle Máj na Vinohradech. Pro mě z maloměsta to byla senzace. Gott, Hála, Přenosilová, Filipovská. Kája prošel po představení kolem mě a vracel se zpět do šatny, že si něco zapomněl. Připadal mi moc hezký, asi jako na fotce u Tvého vyprávění. To ale už byl hvězda, to bylo tak 1966.

Napsala jste to moc pěkně,ve spoustě se sama poznávám...jako asi skoro každý,komu život neprotéká jen mezi prsty.

Krásné, mně tolik blízké téma, které jsem také několikrát v životě zažila. Obvzláště se mi líbí první sloka, moc povedená.

Silně emotivní verše. Ale mají hodně daleko k jakékoliv formě optimismu.

Prima,všichni jsme v životě " sbírali " vzpomínky,tehdy netušíc,jak se nám k stáru budou hodit...Ty dobré jsou vítanější,ale všechny patří do našeho " sejfu ".....

Bude to znít jako klišé, ale pro mně jsou sváteční a vzácné všechny dny již dva roky, od doby kdy jsem dostala od kohosi shůry druhou šanci na život. A tak si ho řádně užívám.

Hezký, nostalgický příběh. A dobře napsaný. Co jiného bychom čekali od zkušené autorky, že?

Dano to vypadá móóóc dobře určitě vyzkouším.

Růženko,moc hezké hledání,rozumím.

Někdy jde kolem nás a my si toho ani nevšimneme,tak se holka pořádně rozhlédni,třeba je hodně,hodně blízko.

Příběh se šťastným koncem. Jen si tak říkám jestli to ukončení vztahu nebylo tím že se v té Praze zamiloval do vás ?

Takové rajčata vidím prvně nádhera a že váží kilo to jsem si jen povzdechla.Koukla jsem i na váš profil výpěstky z vaší zahrady jsou neskutečné .Kdepak se na ty vaše rajčata hrabou mé 30 dekové.Práce a vynaložené finance se vám bohatě vrací.

Já jsem, Zdeňku, zkraje jezdila hodně do Bavorska. Nejdříve tam byly všude české nápisy: Vítáme vás, ale do roka se objevila v obchoďácích varovná sdělení, že každá krádež bude předána policii a potrestána. Dost jsem se styděla.

Nino, jako hodně mladé dívce se mi při cestách do Prahy vždycky hrozně líbili černoši. Jeden z Tanzánie se se mnou dal do řeči a pak jsme si česky psali. Jeho pohledy byly úžasné, ale při další návštěvě Prahy jsem se s ním už nesešla. Měla jsem strach! Tím to skončilo.

Umíš si, Jitko, hezky a moudře pohrát s myšlenkou i s pojmem. Zdraví občas na rozum padlá Zuzana

Teda Jiřinko,jestli ten váš guláš vypadá aspoň tak,jak ten na obrázku,tak ho určitě zkusím,děkuji za recept.

Na dětství vzpomínáme často a rádi ,aspoň já si z dětství toho pamatuji víc než někdy toho co bylo minulý rok.Vánoce a bačkůrky ty jsem dostávala každý rok i když jsem žadonila aby Ježíšek donesl ty nízké vždy jsem pod stromečkem našla ty vysoké na přezku a to z úsporného důvodu ,na podzim se na ně nazuly galoše a nohy byly v teple.

S absencí lásky ..ani nevíš jak ti rozumím.