Díky za další porci nedělního smíchu hned po ránu. Jako vždy pobavilo. Ten jednohrncový rekord a nošení ponožek 29 dnů včetně celodenního použití v rybářských holínkách... takové ponožky snad rovnou vyhodit :-). Pánové, hezky si ty společné dny užíváte a to je skvělé. A myslím, že Vy si se Suchým únorem hlavu neděláte a děláte dobře :-).

Nádherné, každou kytičku jsem viděla a cítila i prociítající den.

Krásně jste to napsala. Měla jsem to podobně, pouze s tím rozdílem, že mě naučil tancovat tatínek, už tehdy jako bývalý kapelník. Valčík i waltz miluji, jen tanečník není, stejně jako tehdy v tanečních :-)

Tak to je super.Už se těším.

Přestože jsem pozorně četla, děkuji za info. Co je psáno, to je dáno a když mám v "šuplíku", tedy v šanonu pořádek, je to pro mě přehlednější. 26.- Kč měsíčně, oproti ostatním nákladům pro život, je pakatel. O papírový doklad jsem si požádala a vzhledem k věku si dvaceti šesti korunami přilepším :-)

Doufám Jendo, že už tu hrůzu se zubama budeš mít co nejdřív za sebou. Drž se!

Děkuji za výborný článek.

Má se to hlásit policii. Je toho všude okolo.

Super přemýšlení po ránu, mám všechny, nebudu napovídat.

Babičky opravdu nejsou od toho, any NAPRAVOVALY výchovu rodičů.

Věrko, hezké foto a hezké veršovánky. Přeji i hezký den.

Ráda s tebou chodím ode vsi ke vsi - na monitoru. :-) Moc hezké.

Zajímavé, ale trošku to působí depresivně.

Člověk by neměl utíkat před něčím, ale vybojovat si své místo. měl jsem neradostné dětství, ale řekl jsem si tenkrát tak ne. ||To jsem si splnil. Jsem se svým žitvotem spokojen. Proč? protože jsem chtěl ho změnit.

Paní Věro mám 71 jako vy, ale také mě nohy bolí přesto chodím na výlety., do posilovny, hraji tenis, nohejbal a pin-pong. Píši tady do blogu, Chodím do nemocnice potěšit nemocné jako dobrovolníky. Týdenní chození po horách se sedmdesátníky a se ženou. K tomu mám kardiostimulátor, cukrovku s neuropatií, umělé koleno a špatně slyším. Je to o tím, co chci naložit s volným časem, který najednou se ztrojnásobil. To hlavní nedělám to proto, že někdo z rodiny či přátel říká, že mám být aktivní důchodce, ale proto, že mě to dělá radost. Vím a je z toho smutno, že to nebude trvat věčně, ale aspoň půjdu mezi lidi, sednu si na lavičku a budu vzpomínat na to, že jsem nepromarnil svůj život naříkáním a tlacháním. Jindra

Díky za Váš další úžasný článek, který "voní člověčinou" :-).

Hezký zábavný milý článek bez nabubřelého chlubení se.

Jste zlatá! Já už bych si ani nevzpomněl, vy jste mi leccos připomenula.

No teda... jsi prostě dobrodruh

Ano, stáří není žádná procházka růžovým sadem. Je mi 72 a manželovi bude v únoru také. Jsme soběstační a doufám, že nám to ještě pár let vydrží.