Hezký, nostalgický příběh. A dobře napsaný. Co jiného bychom čekali od zkušené autorky, že?

Dano to vypadá móóóc dobře určitě vyzkouším.

Růženko,moc hezké hledání,rozumím.

Někdy jde kolem nás a my si toho ani nevšimneme,tak se holka pořádně rozhlédni,třeba je hodně,hodně blízko.

Příběh se šťastným koncem. Jen si tak říkám jestli to ukončení vztahu nebylo tím že se v té Praze zamiloval do vás ?

Takové rajčata vidím prvně nádhera a že váží kilo to jsem si jen povzdechla.Koukla jsem i na váš profil výpěstky z vaší zahrady jsou neskutečné .Kdepak se na ty vaše rajčata hrabou mé 30 dekové.Práce a vynaložené finance se vám bohatě vrací.

Já jsem, Zdeňku, zkraje jezdila hodně do Bavorska. Nejdříve tam byly všude české nápisy: Vítáme vás, ale do roka se objevila v obchoďácích varovná sdělení, že každá krádež bude předána policii a potrestána. Dost jsem se styděla.

Nino, jako hodně mladé dívce se mi při cestách do Prahy vždycky hrozně líbili černoši. Jeden z Tanzánie se se mnou dal do řeči a pak jsme si česky psali. Jeho pohledy byly úžasné, ale při další návštěvě Prahy jsem se s ním už nesešla. Měla jsem strach! Tím to skončilo.

Umíš si, Jitko, hezky a moudře pohrát s myšlenkou i s pojmem. Zdraví občas na rozum padlá Zuzana

Teda Jiřinko,jestli ten váš guláš vypadá aspoň tak,jak ten na obrázku,tak ho určitě zkusím,děkuji za recept.

Na dětství vzpomínáme často a rádi ,aspoň já si z dětství toho pamatuji víc než někdy toho co bylo minulý rok.Vánoce a bačkůrky ty jsem dostávala každý rok i když jsem žadonila aby Ježíšek donesl ty nízké vždy jsem pod stromečkem našla ty vysoké na přezku a to z úsporného důvodu ,na podzim se na ně nazuly galoše a nohy byly v teple.

S absencí lásky ..ani nevíš jak ti rozumím.

Gratuluji k hezké úrodě. Také jich máme každý rok spoustu. Vařím z nich pyré na těstoviny a omáčky a spoustu jiných jídel.

Takové rozhodování s jménem stokrát probíraném jsem zažila také.Nakonec bylo rozhodnuto ,když to bude holka bude to Zuzanka,když kluk tak Robert.Narodil se kluk a tak jak píšeš vidím před očima pod oknem porodnice svého stařečka jak huláká abych to zřetelně slyšela.Seš hloupá takové jméno kdo to kdy slyšel, jak bude větší budou na něj pokřikovat "Berte" no a to rozhodlo že po uvážení pro a proti se syn už 40 let jmenuje Jaroslav.Když se nedávno dověděl jaké jméno měl přichystané tak jen řekl moudrý byl stařeček.

Okouzlení, které mě dojalo, jako bych tam stála v tom vinohradu já. Moc se vám povedla.

Život píše romány, viď? I já mám podobný příběh, který se mi v mládí stal a hned ho jdu hodit na papír.

To je fakt roztomilé a s pěknou pointou. Moc se mi líbí.

Pěkné počteníčko článeček mě pobavil a také jsem si vzpomněla na boty které jsem jako dítě musela pro pobavení spolužáků nosit hnědé kotníkové na šněrování o dvě čísla větší ( noha přeci doroste ) které byly nezničitelné.

Jedna lepší než druhá. Kde to stále berete? Nechte nás, čtenáře, trochu vydechnout. Obdivuhodné.

Opět jedna nostalgická, krásně jednoduchá básnička. Jak lehounké něžné dýchnutí na okenní sklo.