Bezva. Říkám si, jak se mi ta tvoje procházka dobře absolvuje, když sedím v teple :-)

Věrko, opět hezké hrátky se slovy.

:-) Veselé, povaha Petra Pana jako stvořená do časů, kdy mocní uštědřují lidem ránu za ránou; že by jádro české povahy? :-)

V Porthaimce jsem už dříve na několika výstavách byla. Tahle je teda skvělá.

Jindřichu, snad vám tak můžu říkat, to co jste napsal je bohužel pravda. Svět se mění, bohužel k horšímu, když poslouchám jak se dnes chová mládež a nejenom ta. Není se čemu divit, mají v chování dospělých velké vzory.

Díky za pokračování. Moc ráda příběhy Marty čtu.

Já paní Zajícové opravdu, ale opravdu nezávidím dopravu do práce a opravdu věřím, že má dost podkladů.

Dřiny se sekáním trávy sekačkou a odvážením posekané trávy do obecního kontejneru na zelený odpad už jsem nezvládala a koupila jsem si robotickou sekačku řízenou wifi. Trávník od záhonů nemusím řešit, kde nechci, tam neseká. Seká třikrát týdně bez "keců". Je to skvělý pomocník.

Občas je hlava silnější než tělo :-) Hlavně, že to dobře dopadlo. Občas se mi přihodí totéž.

Zajímavý článek k hlubšímu zamyšlení.

Moc hezké, proč ale většina starších žen takto nevypadá když je to tak snadné?

Opravdu zajímavý a milý styl.

Myslím, že s náhodou je to jako se vším ostatním. Někdy je to blbec (to když se nám náhodou stane něco blbého, pak to většinou ještě pěkně zdůrazníme a zkritizujeme); někdy je to milá náhoda (to když se nám stane něco veselého, příjemného, pozitivního) a s takovou náhodou se pak rádi pochlubíme.

Vidím i zvířata: psy, kočku, ryby, ptáky a také motýla... :-)

Divadlo svět..... Někdy by hodilo jen pozorovat a nehodnotit... Ale kdo to dokáže?

Měli jsme podobně úchylnou paní v zaměstnání. nejen, že svůj byt udělala neobyvatelným, zdědila domek po rodičích a i ten zanesla vším možným a nakonec v něm uhořela, když se jí ty shromážděné věci vznítily v domě. Byl to smutný konec jednak velice milé a dobře pracující ženy.

Děkuji za další zajímavé vyprávění. Kanadu jsem navštívila před lety a byla jsem okouzlena její nádhernou přírodou. Také jsem se velmi příjemně cítila mezi jejími milými a vstřícnými obyvateli.

♫♪ A to je ten pokrok, pokrok, pokrok, už jsme zase o krok, o krok, nejsem si jistá jestli dál. Trefně napsáno. Děkuji :-)

To je milá vzpomínka a poznání, že to co chceme, nemusí být vlastně "pravé ořechové". Modrá barva je má nejoblíbenější, nejen v šatníku, ale i v bytě. A druhou barvou je bílá. Nemusím šedou, béžovou, hnědou.

To přicmrdávání během čištění holubníku, nebylo to trochu nepohodlné?