Moc fajn, tedy fajn napsáno. Já seriály nesleduji, to už dám raději občas přednost té "hospodě".

Doufám, že než se článek objevil, už jste na tom podstatně lépe. I já se pokouším vplout znovu do normálu.

Přesně takové krajkové básničky o lásce se mi líbí, básničky, z kterých dýchá romantika a snění.

Jituš, jsem nemocná, teď jsem na chvíli vstala a Tvoje básnička mě moc potěšila.

Dobře jsi , Zuzko, charakterizovala ženy a muže - opravdu nejsme stejní - a to je dobře! Přidávám do sbírky Tvých povedených veršů.

Já mám s koloidním stříbrem dobré zkušenosti v případě aftů, zánětů i podrážděného střevního traktu. Stříbrem si vypláchnu ústa, kloktám, potřu se jím nebo si ho loknu. Nemá se však vnitřně použít zároveň s léky či nějakými potravinovými doplňky, protože ruší jejich účinek. Vždy s určitým odstupem.

Jednou jistě přijde okamžik, kdy spisovatelka Z. Pivcová začne být označována královnou české milostné poezie. Já už ji tak vnímám teď.

Jarmilko moc hezké,s těmi vzpomínkami máš pravdu. Často se vynoří něco co už jsme dávno zapomněli a často je to moc příjemné.Díky

Tolik myšlenek a názorů dokážete vyjádřit veršem, všechny se dobře čtou a nutí k zamyšlení. Děkuji Vám za ně,těším se na další.

...návrat k ironickému optimismu... To je fajn.

To byl moc hezky ztvárněný leden. Konečně zas jiné téma, než rozbory ženské duše. Díky.

Je těžké hledat pochopení u druhých,když máme každý období,kdy sami sobě nerozumíme.A když se k tomu přidá i neklidná povaha,bývá to složitější.Tak přeji Vaší básni ( ale hlavně Vám,Zuzanko),abyste se brzy našla a došla poznání i pochopení...

Tak moje milá kamarádko,do dálek moří zahleděná,moc ti přeji,abys letos opravdu mohla zavolat z plna hrdla," ahoj,moře,jsem tady zase !!"...

Nádherné vyznání lásky.

Smutné to čtení,i když dovoluje malé snění...básnička je pěkná,ale cítím z ní stále tu bolavou dušičku...já myslela,že " na pivu " se to srovná...tak držím palce i dál...

Nevím,jak to napsat,ale já jsem z té básničky přímo okouzlená.Díky Zuzko.

Být bez milované osoby,to je vždy den smutný,ale nic netrvá věčně,mraky se rozplynou a sluncem zase zkrásní den.Tak hodně toho slunce přeji Zuzko a úsměv ať Vás provází...díky za nadějnou báseň,potěšila mě...

To jo, to je prima nápad. Líbí se mi.

Málokdy se setkáme s někým, kdo by dokázal veršovat tak nádherně přirozeně. Tak jako by jen mimochodem, tak prostě jak řeč plyne. Přitom vím, jak se tato báseň dlouho připravovala, skládala z částí postupně, jak je prožité emoce přinášely, jak přicházela výstižná slova do rýmu, aby pak byla precizně vypilována a vyladěna do tohoto dokonalého, lehce a jednoduše působícího tvaru.

Jitko, tohle je otázka, která se stoletími prolíná odjakživa, ale Tebou moc hezky zpracovaná. I když nezodpovězená.