Pěkné a pravdivé.

"Bez lásky se nadá žít". Stále více si uvědomuji pravdivost tohoto verše. Snad ještě více nyní, kdy už dávno nemám rodiče. Kdy už i manžel žije pouze ve vzpomínkách. Vzpomínky jsou krásné. Ovšem vždy mě přivedou k slzám. Potřebuji lásku skutečnou. Našla jsem ji v Bohu.

Krásné vzpomínání. Škoda, že jsem jí neřekla vše co bych jí nyní rada řekla. Mluvím s ní ve vzpomínkách. Možná to ví. Díky, maminko

Krásné vzpomínání. Díky!

Jestli tohle opravdu funguje ,tak se spousta lidí zázračně uzdraví.Nemám nic proti takovým domácím radám sama jsem jich několik vyzkoušela zatím žiju ,ale věřím víc radám lékaře.Tady v užívání směsi určitě pomáhá také víra.

Já jsem si vždy myslela že Arabové jsou věřící v Boha a tedy nekradou. Zajímavé. Moc.

Růženko,to víš,vždycky se říkalo AŤ SE MLÁDÍ VYDOVÁDÍ!!!, Ale teprve až dojde DO TUHÉHO,člověk uvažuje zcela jinak.!!!Ale vnučka je rozumná,tak se neeeeestarej!!!!!!!!!!!!!

Přečetla jsem si ---a pláču!!!!Radostí-nad tím,že se obě sesty sešly!!!!! Po mnooooho let jsem hledala své nevlastní sestry-když se mi to konečně podařilo, dloooooooooooouho jsem litovala,že jsem se do této "akce " pouštěla:Příležiitostně o tom napíšu.H

Vaše vyprávění mě zaujalo. Jsem z Vojenského historického archivu. Máme u nás mimo jiné i fond "Revoluční gardy". Pokud máte zájem a není to pro Vás problém se k nám dostat, zavolejte a domluvíme se na termínu návštěvy. Třeba se Vám podaří najít ve sbírce něco k situaci na Hradě. Zdraví Vás Zuzana Pivcová, tel. 973206101, badatelna archivu

Jako mladá holka jsem si dopisovala se Švédem z Jönköpingu, dokonce u nás byl na návštěvě v Týně nad Vltavou, kde jsem bydlela. Byl z toho velký rozruch, protože cestou každému říkal, že si jede pro nevěstu. Jel si pro modely vláčků do Maďarska a mně dovezl rtěnku a lak na nehty. Bylo mu 46, i když psal, že je mu 26. Mně bylo 20. Už jsme se pak neviděli. Ale zůstaly mi pohledy z Jön.

Už se těším až bude na zahrádce všeho dostatek a recept vyzkouším .Znám a dělávám jen plněné papriky s masovou směsí.

Přeji hodně našlapaných kilometrů.Ke mě byl skřítek kolečko od dětství milostivý až do mých 48 roků.Ale užila jsem si s ním spousty vzpomínek zůstávají.Také jsem ráda jezdívala na kole těch pádů moc nebylo jeden moc ošklivý když jsem na novém kole sjela do potoka ,na ten se zapomenout nedá.Hlavně do práce jsem na svém kole jezdívala .Také to byl dobrý pomocník na nákup.Bohužel skřítek kolečko i s kolem už 13 roků spí v kůlně.Přišla nemoc a od té doby na kole jezdit nesmím.

...čekání je vlastně požár času života...

Hezke. Zazila jsem take krasny ,,flam,, na Korfu,spolecne s nemci,reky,anglicany a pisnickami u kytary. A jiste to nebylo jen metaxou,ze si vsichni rozumeli a vyborne se bavili. Kdepak politika,nabozenstvi ci rasy.

Těch zálib by bylo ale kde vzít čas říkám si když sednu k PC tak na to jak letí čas, zapomenu a moje zahrádka mě tolik potřebuje.Moc děkuji za odkaz na slabikář pro malé i velké digitální fotografy. Vidíš a zas budu studovat slabikář a ten čas tak bude utíkat....

četla jsem všechny vaše básničky jsou moc pěkné děkuji za ně.

Zuzko,příspěvek jsem přečetla jedním dechem.Skončila jsem se slzami v očích.Velice hezké a hodně dojemné!Děkuji moc.!Také děláváme školní srazy,na které se velice tešíme.Na poslední-koncem loňského roku-mezi nás přišla naše poslední profesorka z gymnázia,která dosud žije.Všem nám udělala radost.

Růženko, to zabolelo i mně srdíčko při čtení téhle krásné básničky, při vzpomínce na mojí drahou maminku. Díky.

Dobrý den, Pavle, na tyhle stránky jsem se přihlásila teprve nyní náhodou, já jsem ročník 1949, v životě mě nikdo v městské dopravě nepustil sednout a také o to ani nijak neusiluji. Moje o 2 roky starší sestra je to samé. Zastávám názor, že tělo reaguje tak, jak se vnímá duše, budu-li se pohybovat s pocitem, že jsem stará, že tohle se pro mě nehodí, že mít neduhy už je v mém věku normální, pak si svůj organismus v tomhle smyslu naprogramuji. Fandím Vám, jezděte, buďte fit, já jezdím s mladším kamarádem na motorce, a to jsem začala teprve v 60 !! Pozdrav, Zuzana Pivcová

Milá paní Valentová,děkuji Vám za krásné povídání. Je mi 52 roků,překonala jsem krvácení do mozku,opustil mě manžel, když jsem onemocněla, syn se mnou přestal komunikovat, musela jsem se odstěhovat z vesnice, kde jsem žila celý život. Sama jsem se divila, kde beru stále sílu jít dál životem. Ale mám dceru, která mi hodně pomohla a pomáhá, 13.ledna mi dala moje první vnoučky, dvojčátka Kubíčka a Šimonka a já jsem si uvědomila, jaké mám štěstí, že jsem se jich dožila. Přeji Vám pevné zdraví. Věra Žatecká