V podstatě s vámi souhlasím, ale myslím, že i příroda občas zaexperimentuje. Její "hříčky" by mohly vyprávět. Kdybychom byli ochotni tuto skutečnost přijmout, nedělali bychom některým ze života peklo, ale ani karneval.

Jinými slovy řečeno život neplyne jen v samých radovánkách, ale za mraky určitě někde svítí slunce.

Díky! Moc hezky se to čte. Líbí se mi, že jste příběh okořenil nejen nářečím, ale také havířskou hantýrkou, a vyšperkoval spoustou trefných přirovnání. Vrátilo mě to do mládí.

Něco málo o tom vím. Žila jsem mezi Ostravou a Třincem a táta i bratr pracovali v železárnách. Táta se nedožil šedesátky, a to nepracoval přímo u pece. Jednou jsem tam měla o prázdninách brigádu. Kdo uklízí v kancelářích, těžko si představí, co to obnáší v provozu. První den jsem obrečela s pocitem naprosté marnosti. Drsné prostředí, drsné podmínky. Hluk, smrad, prach a drsní chlapi. To se musí zažít, aby člověk pochopil, jak těžce se tam vydělávaly peníze. Já si tam tehdy vydělala na králičí kožich. Nosila jsem ho ještě dlouho poté, co už jsem si vydělávala v mnohem lepších podmínkách. Líbí se mi, jak jste to napsal. Velmi autenticky.

Oldřichu, konec dobrý, všechno dobré. Ale nervy to určitě byly, to chápu.... :-)

Přijde vám v pořádku používat v redakci kradené fotografie a ještě ani neuvádět autora a zdroj, kde jste to ukradli? Budu rád za vaši reakci, Martin Frouz

Ano, ano, ráda vzpomínám a přehrávám. Děkuji. :-)

Myslím si, že v tomto případě je ve hře tolik proměnných, že zevšeobecňovat nelze, i když se to nabízí.

Moc pěkná reportáž. Díky.

Díky za další pokračování příběhů o Martě. Jako vždy velmi čtivé a poutavé. Už v minulých dílech jsem tušila, že to špatné psychické rozpoložení Petra nebude "jen tak", zlomená noha se zahojí, ale "problém" (v posledním odstavci) tohoto druhu je pro pány učiněná katastrofa :-(. Už se těším na pokračování. Tentokrát to skončilo opravdu "v nejlepším" :-).

Děkuji za zajímavý článek pojednávající o osobnosti našich dějin, kterou jsem dosud neznala.

Už se omlouvat nebudu. Zase jsem se sebehodnotila a vůbec nevím, kdy a jak....

:-D Dík za prohřívající duševní balzám a rohlík nahoru hned po ránu :-) "Ošlehán vlastními větry ..." a jiné perly ... :-D

V Klášterci nad Ohří jsem nikdy nebyla. Podle vašeho článku i fotek určitě stojí za vidění. Ten zámek je jak Červená Lhota v Jižních Čechách. Díky za tip před nadcházející turistickou sezónou.

Hezky napsané vzpomínky z dětsví. Při popisu ještěrky spadlé z nebe se mi vybavila jedna konkrétní scénka z života méh,o a přepadl mne záchvat smíchu. Dala jste mi inspiraci, já tu svou vzpomínku také zveřejním :-) Jen co se přinutím ji napsat. A doufám, že se také zasmějete, jako já teď :-)

Elen, krásně zdokumentované putování po poutních místech...díky!

Pane Berko, mluvíte mi z duše. Souhlasím s Vámi. Nevím, proč je mezi lidmi tolik nenávisti. Je mi z toho smutno. My máme sousedy Ukrajince, ale téměř se nepotkavame, oni jsou celé dny v práci, ani o nich nevíme.

Začíná to výchovou. Dnes rodiče málo dětem čtou. Jako učitel něco o tom vím.

Ano, ty největší překážky v životě nosíme sami v sobě, vím, o čem píšete Vy i já. Už v 8. století př. n. l. byl v Delfách nápis nad slavnou a tehdy postupně stále slavnější věštírnou: "Poznej sám sebe" - někdy práce na celý život ... "Zaznamenejte si okamžiky, kdy k sobě cítíte největší lásku - co máte na sobě, s kým jste, co děláte. Bude to váš návod, ke kterému se budete vracet, až nebudete vědět, jak milovat sama sebe." Warsan Shire, britská spisovatelka somálského původu.

Moc dobře si pamatuji, jak mi jako -náctileté připadali "staří", lépe řečeno usedlí, všichni nad 25, v té době už obvykle mající dvě děti. Dnešní čtyřicátnice vypadají moc dobře a často se teprve usazují ;-) Když mi někdo lichotí a ubírá roky, vzpomenu si na jednu 80 letou klientku, které jsem také /právem/ lichotila, že si může klidně ubrat 10 let, jak vypadá dobře, a ta mi trochu smutně odvětila: "Osmdesát nebo sedmdesát, to už je jedno." Smířit se s věkem a s tím, že každý rok života má co nabídnout, ale i co zamítnout, je jeden za základních pilířů duševní pohody /ta mi stále kolísá nahoru a dolů vlastně celý život.