1.část je moc hezká a napínavá. Čekala jsem na konci, že už se klučina toho vytouženého zvířátka dočkal i v reálu a ne jen ve snu. Těším se na další část.

V tomto státě žije tisíce, troufnu si říci, že desetitisíce důchodců, kteří nemají bankovní účet např. z důvodu exekucí, brání si tím i to málo, co jim po exekučních srážkách zbyde. Není v jejich možnostech volit jinak, než si nechat vyplácet důchod v hotovosti na poště. Chtě nechtě tak musí akceptovat "zvůli" státní mašinérie. Jsou staří a jinou volbu stát nenabízí. A připomínky, že si za vše mohou sami neobstojí. Takže když se poplatky zvednou na jakoukoliv výši, nezbývá, než je akceptovat..., velké bohužel.

Mám moc ráda modrou v kombinaci s bílou, a pak samozřejmě červenou :-)

Paní se rozhodla správně, nemusí hned cestovat někam do exotiky, stačí zajít do kina, nebo na cvičení, či si udělat nějaký zajímavý výlet po vlastech českých. A že manžel bude brblat no tak ať ono ho to časem přejde a s novou situací se smíří.

Nádherně napsaný životní příběh.

Děkuji za informaci o zajímavém archeologockém výzkumu.

Já jsem zase párkrát šla "za hudebku". Naši mě totiž přihlásili do hudebky na piano. Tam jsem ale musela jezdit z naší malé vesničky autobusem do 4 km vzdálené větší obce. Bylo mi asi 10 let a paní učitelka mi nebyla moc sympatická. Tak jsem vždycky autobusem odjela, místo hudebky jsem se chvíli courala po vsi a pak v klidu odjela autobusem zase zpět. Když to naši zjistili, (paní učitelka se totiž ptala, jestli nejsem nemocná, protože už jsem v hudebce dlouho nebyla), tak to u nás nedopadlo vůbec tak dobře, jako u Jany...

Jindro, zlatá slova. Tancuju taky moc ráda, ale většinou nějak "nejsou lidi".... :-(

Milá procházka. Děkuji.

Hezký článek, díky, i když kavárny nejsou pro mne, jsem doma v přírodě, něco společného jsem našla, v rodině máme dlouhodobě slogan - upravená i na vrcholku Himálaje, je to z jedné knížky po babičce :-)

Tak tohle nemusím.

To je skvělá zpráva.

Gratuluji vítězným článkům, a jak napsal Honza, vítězové jsou vlastně všichni, kteří nám přiblížili své životní příběhy

Líbí se mi vaše psaní.

Věrko, moc pěkná výstava. Moc pěkné obrázky a dekorace. Název Ruce plné talentu je výstižný. :-) :-) :-)

Moc hezké vzpomínání.. Probouzí mé vzpomínky na dětství..

Moc zajímavé. Díky. Já zase bydlel v rodném domě Antonína Dvořáka. Ale Smetanu mám rád.

Pracuju na tom :-)

Milá Maruško* - ze srdce děkuji za nádhernou fotodokumentaci maturitního plesu i milá slova - ano, mladí lidé jsou všichni překrásní. Já už jsem také prožila několik takových nádherných večerů se svými maturujícími vnuky a vnučkami - bohužel jsem neměla fotoaparát. I tam jsem viděla jen krásné a usměvavé mladé studenty a studentky v překrásných šatech a účesech. My jsme měli u nás v neděli také vydařenou slavnost - křtiny mého druhého pravnoučka a pak velmi hezkou a zajímavou oslavu v širším kruhu rodiny v blízké restauraci. Vnučce přeji mnoho dalších úspěchů ve velmi potřebném oboru studia ♥ ♥ ♥

To chceme skoro všichni, jen někteří to slyšet nechtějí, nebo nejsou schopni. Pokoj všem lidem dobré vůle!