Kouzlo časů minulých: 
ostříháme, oholíme...

Kouzlo časů minulých:
ostříháme, oholíme...

5. 12. 2014

Tento námět se krčil někde v koutku seznamu rozepsaných článků a najednou spadl znovu do klávesnice jakoby nic. Ve dveřích oficíny stojí pan Trlica s ubrouskem v ruce a zve vás uctivě dál. Byl to živnostník malého vzrůstu, elegantního vzezření a voněl jako postarší prostitutka. Jeho království, oficína, těsně sousedilo s hospodou a naproti bydlel a živořil pan Vitamvás, hrbáč neznámého mně zaměstnání. Do oficíny se vcházelo přímo ze silnice po dvou schodech a nad nimi visel holičský znak (?), jakési pozlacené kolo velikosti menšího talíře a pod ním cedule: Josef Trlica, střihy a holení všeho druhu.

Kdykoliv jsem o mnoho let později poslouchal písničku Michala Tučného s názvem "Prodavač", vždy se mně vybavil pan Trlica, protože jeho jazyk byl stejně ohebný, slova břitká a ostrá jako jeho břitva. Zákazník bez rozdílu věku, který vstoupil do oficíny, byl hýčkán od začátku obřadu až do jeho konce. Sotva jste překročili práh, vrhl se k vám pan Trlica a svlékal vás z kabátu, oprašoval metličkou křeslo a chrlil na vás vodopád uvítacích slov, dotazů na vaše zdraví a nejnovějších klepů, které vyslechl od předešlých zákazníků. S hlubokou úklonou vás posadil do křesla, krk vám omotal něčím podobným, jako je dnes toaletní papír, který tenkrát myslím nebyl a nahrazovaly jej noviny rovněž s tvářemi a výplody různých politiků, kterým se tím pádem dostávalo zasloužené odměny. Dnes už je toaleťák bohužel k disposici a dokonce bez problémů ke koupi.

Následovalo celkové zahalení do jakési zástěry, na které bylo s nepochopitelných důvodů vyšito: "Příjde-li muž před desátou domů, dostane večeři a hubičku k tomu". Záhadě jsem přišel na kloub. Zjistil jsem, že když paní Trlicová prala všechny holičské lněné a bavlněné propriety, půjčoval si její manžel tuto zástěru od sousedky hostinské, která jich měla několik a nosila je s uvedeným veršováním ve snaze udržet hosty v hospodě co nejdéle a zároveň je ujistit, že po návratu v podroušeném stavu nepříjdou o tu sladkou tečku z tohoto večera.

"Tak jak to bude mladý pane, dohola, dohola, che, che? Doporučil bych na havla, vidím, že máte na nohách "maďary" (polobotky s prošitou podrážkou barevnou špagetou) a k nim by havel pasoval, i k vašemu montgomeráku. Kde jste prosím pěkně k němu přišel. Jó, tatínek, no jó, známosti. Tak jak to prosím střihneme. Nebo na ježka? Ježek ten se líbí, děvčata se rády popíchají, ha, ha, ha.Už se těším, už se snažím. Tak hlavu vzhůru, mladý pane, co se má stát, to se stane."

Brebentil a brebentil a málem mně nepustil ke slovu, které znělo: "Na havla!". Další sprška chvály na moje rozhodnutí neznala konce, nůžky clakaly v neuvěřitelnám rytmu a kdybych měl přirovnat pohyby při lazebnické činnosti pana Trlici k hereckým výkonům herců ve filmech, jako první by se mně vynořil z paměti František Filipovský. Když dílo bylo dokonáno, zchladil mně hlavu pramínek brilantiny, která byla rozetřena takovým tempem a umem, že snad ani jeden vlásek neunikl lepkavé tekutině.

"Mladý pane, oholíme?" To mně vyrazilo dech. Takovou dobu už vyhlížím první chloupky na bradě a kde nic, tu nic a prosím, pan Trlica má lepší oči. "Samozřejmě" odpovídám bez mrknutí oka "a parfém prosím". Už si nepamatuji, kterou hranou břitvy mně holil, výsledek však byl proti všem očekáváním. Když jsem se později v zrcadle prohlížel a rukou po tváři přejížděl, měl jsem pocit, že hladím malého brášku po prdýlce.

Obřad se blížil ke konci, pan Trlica mně nabídl za tři koruny síťku na vlasy, flaštičku brilantýny a pozdravy pro celou rodinu i každého zvlášť, pečlivě mně celého ometl metličkou, poděkoval za pětikorunu za stříhání a holení i korunový tringeld a vyprovodil mně před oficínu. A ještě pár desítek metrů za mnou volal: "Přijďte zase!" Můj děda, který mně vždy stříhal dohola a nadělal spoustu schodků, přišel o dobrou kratochvíli.

Pan Trlica měl zákazníků poskrovnu a tak se odhodlal nabídnout své umění i ženským z dědiny a světe div se, uspěl. A tak jsem měl v šestnácti možnost nechat si udělat první a zároveň poslední trvalou. Stalo se tak u příležitosti nácviku předsletových slavností a důkaz přikládám (viz druhá fotografie).
A kdybyste mně nepoznali vzpomeňte, že jsem sedával vždy v první lavici. Proč asi?
Kouzlo časů minulých
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdeněk Horenský
Také si z dětských let pamatuji dva svérázné holiče, každý sice jiný, ale oba mistři povolání. Oficína jednoho z nich krásně voněla kromě patřičných vůní též rumem a pivem a lahváčky zákazníci při čekání měli za pár kaček k dispozici, my co jsme se chodívali stříhat na "malou kšičku" jsme jen tiše záviděli
VANDA Blaškovič
Krásné povídání, škoda že už tak trochu pohádka...vlastně úplně..
Hana Rypáčková
Pane Kašík , přečetla jsem si vaše dříve napsané vzpomínky a ráda si přečtu další...Źivot mě tlačí žít víc přítomností ,ale také si na mnoho věcí vzpomínám.Pamatuji lístky, nám zbývaly naopak cigaretové, maminka vykrmovala ve sklepě husu šlejškama....Líbí se mi, jak se všichni přidávají...
Radovan Cakl
Dík za krásnou připomínku dětství. Rodiče měli holičství a kadeřnictví, a ten mosazný znak měli nad vchodem také. Obtahování břitvy na řemenu, rychlé staccato nůžek kolem uší a vystříhávání krku ruční mašinkou bez zatahání jediného vlásku, to byl koncert. Šampon skladovali v litrových lahvích od vína, stejně jako domácí víno, jen v jiném regálu v komoře. Jednou jsem si to, jako malý kluk, spletl a tajně jsem upil ze špatné láhve. Když jsem si vyplachoval ústa vodou, pěna mi šla snad i ušima. Ani jsem nebyl bit, táta to dával k dobrému zákazníkům. Když pak měl v Komunálu učňovské středisko, musel jsem dělat figuranta učnicím. To bylo fajn, ale řemeslo mě nebavilo. Rád jsem mu ale pomáhal vyrábět paruky pro místní ochotníky.
Zuzana Pivcová
Pamatuji si, jak tatínek chodil k holiči, panu Dlouhému, kde jsme si ho pak za chvíli vyzvedly. Dnes je v tom domě, kde býval holič Dlouhý, soukromý penzion, kde jsem přespala během srazu se spolužáky v září. A prostředí tam na mě působilo veskrze pozitivně.
Olga Štolbová
Jaroslave, moc prima povídání, vy byste se mohl živit fejetony v novinách. Umíte krásně vyprávět, díky...
Alena Tollarová
Pane Kašíku, je to jasné! Milé počtení. Já jsem si při něm vzpomněla na moji sestru, kterou když jednou jako dítě stříhali, tak dělala takový brajgl, že zastavovala auta na ulici.
Zoja Sedláčková
Moc pěkné počtení. Holičství si z dětství nepamatuji, byly jsme čtyři ženy a všechny s dlouhými vlasy. Ale pamatuji se na mlékárnu, kam jsem chodila na nákupy. Za pultem mne vidět nebylo, když jsem na něj postavila konvičku. Mléko i smetana se nalévaly, máslo a tvrdý tvaroh krájely z velikých kostek a měkký tvaroh nandaval do nádobek z dřevěného žejdlíku. Pan prodavač byl také velmi řečný. "Pozdravuj doma a opatrně, ať nezakopneš nebo nevyšplícháš..." bývala jeho rozlučková věta.
Hana Rypáčková
Po dobrém obědě, dobrá povídka-vzpomínání na staré časy.Velmi jsem se pobavila.V ulici, kde bydlím byl holič pan Herbricht. Ale říkalo se tam U Fialků po starém holiči.Protože vyženil dceru a krám /chodilo se tam také po schodech z rohu/,zdědil všechny móresy starého pána a zařízení holičství.Kamarádila jsem s jejich dcerkou a mám to vše dodnes přes očima.Zákazník zazvonil při vcházení na dveřní zvonec jak jsme my děti toho zneužívali ! Zezadu se vynořil holič /drobný mužíček, který si i dával stupátko k vysokému zákazníkovi/, oblékl plášť a šel na věc.Pusu taky nezavřel.Když byla v holírně fronta, byla debata obzvlášť zajímavá.Noviny v rámech často zůstaly pověšené , jindy velmi žádané.Když jsme zametaly vlasy , dostaly jsme dýško a upalovaly si koupit sladkosti.Stále se s Zdenkou vídáme, také je milovnice pudlíků.Na začátku sedmdesátých let byla celá ulice i s rodným domkem F.L. Čelakovského buldozerem zrušena a jsou zde paneláky...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.