Kouzlo časů minulých:
ostříháme, oholíme...

Také si z dětských let pamatuji dva svérázné holiče, každý sice jiný, ale oba mistři povolání. Oficína jednoho z nich krásně voněla kromě patřičných vůní též rumem a pivem a lahváčky zákazníci při čekání měli za pár kaček k dispozici, my co jsme se chodívali stříhat na "malou kšičku" jsme jen tiše záviděli

Krásné povídání, škoda že už tak trochu pohádka...vlastně úplně..

Pane Kašík , přečetla jsem si vaše dříve napsané vzpomínky a ráda si přečtu další...Źivot mě tlačí žít víc přítomností ,ale také si na mnoho věcí vzpomínám.Pamatuji lístky, nám zbývaly naopak cigaretové, maminka vykrmovala ve sklepě husu šlejškama....Líbí se mi, jak se všichni přidávají...

Dík za krásnou připomínku dětství. Rodiče měli holičství a kadeřnictví, a ten mosazný znak měli nad vchodem také. Obtahování břitvy na řemenu, rychlé staccato nůžek kolem uší a vystříhávání krku ruční mašinkou bez zatahání jediného vlásku, to byl koncert. Šampon skladovali v litrových lahvích od vína, stejně jako domácí víno, jen v jiném regálu v komoře. Jednou jsem si to, jako malý kluk, spletl a tajně jsem upil ze špatné láhve. Když jsem si vyplachoval ústa vodou, pěna mi šla snad i ušima. Ani jsem nebyl bit, táta to dával k dobrému zákazníkům. Když pak měl v Komunálu učňovské středisko, musel jsem dělat figuranta učnicím. To bylo fajn, ale řemeslo mě nebavilo. Rád jsem mu ale pomáhal vyrábět paruky pro místní ochotníky.

Pamatuji si, jak tatínek chodil k holiči, panu Dlouhému, kde jsme si ho pak za chvíli vyzvedly. Dnes je v tom domě, kde býval holič Dlouhý, soukromý penzion, kde jsem přespala během srazu se spolužáky v září. A prostředí tam na mě působilo veskrze pozitivně.

Jaroslave, moc prima povídání, vy byste se mohl živit fejetony v novinách. Umíte krásně vyprávět, díky...

Pane Kašíku, je to jasné! Milé počtení. Já jsem si při něm vzpomněla na moji sestru, kterou když jednou jako dítě stříhali, tak dělala takový brajgl, že zastavovala auta na ulici.

Moc pěkné počtení. Holičství si z dětství nepamatuji, byly jsme čtyři ženy a všechny s dlouhými vlasy. Ale pamatuji se na mlékárnu, kam jsem chodila na nákupy. Za pultem mne vidět nebylo, když jsem na něj postavila konvičku. Mléko i smetana se nalévaly, máslo a tvrdý tvaroh krájely z velikých kostek a měkký tvaroh nandaval do nádobek z dřevěného žejdlíku. Pan prodavač byl také velmi řečný. "Pozdravuj doma a opatrně, ať nezakopneš nebo nevyšplícháš..." bývala jeho rozlučková věta.

Po dobrém obědě, dobrá povídka-vzpomínání na staré časy.Velmi jsem se pobavila.V ulici, kde bydlím byl holič pan Herbricht. Ale říkalo se tam U Fialků po starém holiči.Protože vyženil dceru a krám /chodilo se tam také po schodech z rohu/,zdědil všechny móresy starého pána a zařízení holičství.Kamarádila jsem s jejich dcerkou a mám to vše dodnes přes očima.Zákazník zazvonil při vcházení na dveřní zvonec jak jsme my děti toho zneužívali ! Zezadu se vynořil holič /drobný mužíček, který si i dával stupátko k vysokému zákazníkovi/, oblékl plášť a šel na věc.Pusu taky nezavřel.Když byla v holírně fronta, byla debata obzvlášť zajímavá.Noviny v rámech často zůstaly pověšené , jindy velmi žádané.Když jsme zametaly vlasy , dostaly jsme dýško a upalovaly si koupit sladkosti.Stále se s Zdenkou vídáme, také je milovnice pudlíků.Na začátku sedmdesátých let byla celá ulice i s rodným domkem F.L. Čelakovského buldozerem zrušena a jsou zde paneláky...