Retropříběh: život
vojenský, život veselý

I když jsem sama na vojně nebyla, mám také pár vzpomínek na ni, když tam musel po studiu a dva měsíce po svatbě můj manžel. Bylo to v srpnu 1968.

Františku pište, příběhy z vojny se dobře čtou. Zdají se nám o to zajímavější, protože, my holky, jsme u toho nebyly, a tak, vy kluci, to můžete různě okořenit.

Vzpomínka na vojnu,ano to je hezké téma a krásně se to čte. První moje vzpomínka se váže k roku 1968,to vojančil brácha a po čase moji synové.Jeden s vypálenými ,,znaménky" od cigaret za nevykonání jistého-nesmyslného- úkolu apod.Ale ,, to všechno odnééés čas....".Vojna není kojná,že pánové,jak se kdysi říkalo.

Nebyla jsem na vojně, ale tolik historek jsem slyšela.Kluci, muži, důchodci-všichni rádi vzpomínají. A kamarád z vojny?To je přeci kamarád z vojny! Taky si to ráda přečtu...

Podle svých známých, kteří docela rádi vzpomínají na vojnu, soudím, že je to jako skoro se vším: To nedobré je postupně zapomenuto a zbudou různé veselé historky, z nichž některé si ničím nezadají se známým Tankovým praporem! Tak se budu těšit na Vaše vyprávění.

život vojenský je bezva téma tak jen pište !!! I o tom nevojenském . Život píše doslova romány tak se těším na další počtení .

Jen pište,pište,pane Františku,veselých historek není nikdy dost.

Kdo nebyl na vojně, tak nemá tušení co všechno se tam dělo. Zejména děvčata ne. Sloužil jsem sice částečně jako sportovec v Dukle Písek, ale s tanky T-55 jsme jezdili na cvičení do vojenského prostoru Boletice pod Kletí u Šumavy. To Vám pane Kopáčku musí být tak 74-75 let ? :-) Své příběhy z vojny jsem už napsal jinde http://storch.blog.idnes.cz/r/5713/Zazitky-z-vojny.html

Pane Kopáčku, jó, to byly časy, když jsme byli mladí, že? Těch pár příběhů z vojny určitě napište, i my ženské si je rády přečteme. I když asi všechny nebyly veselé, jak vím z povídání mužských členů rodiny. Ale zase - i ty průšvihy z vojny všichni podávají tak, že nakonec vyzní komicky :-)