Retropříběh: Taková to byla láska

kdepak celý život se netrápím výčitkami ,ale někdy nastanou v životě chvíle kdy se myšlenkámi vracím do minulosti .

Je to krásný,i když posmutnělý příběh.Ale to tak v životě bývá. Ale trápit se výčitkami celý život,který byl prožit jinak a pěkně,nemá význam.Je třeba umět odpouštět,a to i sám sobě.Bohužel,to se zřejmě tomu prvnímu partnerovi nepodařilo,i když si,předpokládám,také našel ženu.Škoda, Růženka by si nemusela celý život vyčítat.Nehledě k tomu,že se zdá,že jeho"nejlepší kamarád" - Růženčin manžel,byl omilostněn,jako by za vše "mohla "jen Růženka.Divné ,ne?Kdoví,jaký by byl v manželství.

Všichni jsme někdy udělali chybu. Ale "pozdě bycha honit". Snad na tebe ještě v životě čeká řada radostí.

Růženko, vzpomínkám se neubráníme, ale vyčítat si, je zbytečné. Máš milovanou a milující rodinu, to je přece obrovské štěstí. Asi to tak mělo dopadnout.

Hezky napsaný příběh.Prožili jste spolu hezké chvíle. Málokdo si vzal první lásku.

Růženko, co je pochopeno, to je odpuštěno. A pokud ne, nebojte, dostanete příležitost to napravit.

Myslím, že když v sobě nosí člověk léta pocit, že nejednal správně a někomu ublížil, musí to hodně bolet. Ale na druhou stranu se děje to, co se má stát. A pro mládí asi dost často "voda v dálce nemůže uhasit oheň nablízku". Už si to, Růženko, nevyčítej.