Moje seznámení s Žofinkou

Díky za komentáře. Já sama hady nikdy nechovala ale můj syn měl období "obdivu k plazům". Vzdal se jich až po narození syna, terárium muselo ustoupit dětské postýlce.

Když jsem si představila, jak se s dlahou na noze plížíte ke svému vězni, tak jste měla můj obdiv. Na konci, když vše dobře dopadlo jsem se už smála. Kdysi jsem hady taky nemusela. Ale od chvíle, kdy jsem si poprvé pohladila (pod dohledem chovatele) veliké krajty sevřené v přiléhavé, jemné a krásné hadí kůži, se mi začali tito tvorové líbit. Ale doma bych hada nechtěla! Hezky jste tu příhodu napsala!

Hady nemusím, ale slipýše vezmu i do ruky. Asi dvě minuty od nás ordinuje veterinář, který má v ordinaci obrovské akkvárium s krajtou Lucinkou. Byly jsme tam jen jednou, ale raději jezdíme autobusem k jinému. Ani mé kočce Míše tak nebylo příjemno.

Měla jsem v dětství štěstí na parádního průvodce přírodou.A tak na chaloupce v Heřmanovicích v Jeseníkách jsme se všechny děti zblízka seznámily s ještěrkami,slepýši,užovkami i zmijemi.také kobylky a sarančata nám nebyla neznámá,chytaly jsme je profesionálním hmatem,jakož i motýly a můry.Od té doby se této havěti nebojím,ale přiznávám,že je nemusím mít v těsné blízkosti.

Jste dobrá! Vůbec si nedovedu představit, jak bych reagovala. Asi bych ho nechala ve sklenici a udělala do ní otvory, protože bych nechtěla, aby se udusil. Stále bych sledovala, jestli se z láhve nesnaží dostat ven, pokud by víčko nebylo šroubovací. :-)

Já zas přišla ze zahrady, kde jsem omylem hrábla do kompostu hlouběji a našla chumel slepýšů...Ani se mi v ruce nehnuli chudáci studený, když jsem je tam strkala zpátky.Sednu si s čajem k PC /dnes prvně/ a čtu . Hadi jsou hebcí.Ale nelitovala bych jej v malé sklenici!

I vy jedna hrdinko, to já bych se ho nedotkla, pokud bych nevěděla, že není jedovatý. Znám slečnu, která chovala krajtu. Dospělou. Vždy prý spala s ní v posteli zkroucená do klubíčka. Jednou ji přistihla nataženou podél sebe. Zvěrolékař jí řekl, že si ji měřila, zda ji může sežrat. Tak nevím, zda žertoval nebo ne.

Také si čtu při obědě jako Eva a musím s ní naprosto souhlasit. Mne by nikdo nedonutil na jakéhokoliv hada sáhnout, natož kdybych nevěděla, není-li jedovatý. Ale článek velmi hezký, pobavila jste mne.

Já sedím u oběda a čtu a též si živě představuji vaši akci.Máte můj velký obdiv. Já mám z hadů panickou hrůzu,ani bych tu sklenici od kamarádky nemohla vzít do ruky. Plazit se k hadovi po břiše,přendávat ho do sklenice a mít ho omotaného kolem zápěstí,fakt bych umřela. A mít ho v obýváku za sedačkou???Už bych ty dveře neotevřela. Jste fakt dobrá!

Sedím u snídaně, čtu si, živě si představuji tu operaci a bavím se. Asi bych postupovala úplně stejně. Přemýšlela jste někdy o tom, že byste si ho nechala, kdyby se nenašla šťastná majitelka?