Proč budu 17. listopadu
znovu na Národní třídě

Proč budu 17. listopadu
znovu na Národní třídě

16. 11. 2014

Tenkrát jsme seděli (tedy ze začátku spíš stáli - bylo jako vždy narváno) ve vinárně Blatnička v Michalské ulici. Znáte ji? Já už nyní moc ne, ale tehdy to byl jeden z mála pražských podniků, kam byli ochotni jihomoraváci dodávat pražákům jakž takž slušná vína.

Pokud se dobře pamatuji, společnost čtyřicátníků čítala asi pět partnerských párů, v té době patřičně zajištěných v podmínkách reálného socialismu. Na víno v pátek po práci měli. Co bylo pro nás důležité a společné – všichni byli něčí spolužáci z nějaké školy, všichni se znali, nikdo nebyl práskač a nikdo nemusel komunisty.

Právě jsme dali do placu třetí džbánek modrého rulandského (to tam bylo bezkonkurenčně nejlepší), když přiběhl asi dvacetiletý mladík se zakrváceným obličejem a na celé kolo zařval: „Na Národní mlátí studenty! Do krve! Pojďte nám pomoct!!!“

Vyrazili jsme hned. Jen moje partnerka coby lékařka se zdržela, aby toho studenta ošetřila. Džbánek vína zůstal převrhnutý, poléval zmačkané stokoruny (ty pěkně zelené s Klementem Gottwaldem – vzpomínáte?), které jsme nechali na stole.

Na Národní to bylo jen pár desítek metrů. Jenže Perlovka byla zahrazená antonem VB, v ulici Na můstku stojí těžkooděnci se štíty. Poprvé v životě vidím ty bílé helmy.

Tak to rychle oběhneme – Skořepkou a vylezeme Na Perštýně. Ouha. Perštýn je zablokovaný. Je tady obrovská zácpa, slyšíme křik a rány, je jasné, že na Národní se děje něco hrozného. Ale není možné zjistit, co.

Obrovský chaos, všichni jsme se ztratili. Nemám u sebe partnerku ani kamarády. Mám jenom plán: projdu v klidu Bartolomějskou ulicí. Pověstnou základnou totalitních fízlů.

Povedlo se, pod svícnem je největší tma. Bartolomějská je plná aut VB, ale příslušníci mne kupodivu nezastavují. Jdu relativně klidným krokem, podle načtených detektivek se neotáčím a zabočuji doleva do ulice Karoliny Světlé. Tady je docela volno. Jsem konečně na Národní třídě!

Jenže je pozdě. Už je prakticky po všem. Zmlácení studenti se plouží domů a na koleje. Když se jednoho z nich zastanu a pokusím ho podepřít, jsem odměněn velkým bílým pendrekem po zádech. Nic moc. Dostal jsem jen jednu, zatímco můj kamarád z Blatničky třicet, od té doby kulhá a dnes je v invalidním důchodu.

Prostě jsem si na 17. listopad jenom sáhl. Nejsem hrdina, ale stačí mi, že jsem byl nablízku.

Teď, v pondělí, po 25 letech, budu na Národní třídě zase. O dost starší i zkušenější. Vzpomenu na Václava Havla, jako na mého nejlepšího prezidenta, kterého pamatuji. A vyjádřím naprosto rezolutní nesouhlas s prezidentem současným, kterého si vážit nemohu.

Tak proto po pětadvaceti letech budu 17. listopadu na Národní.

sametová revoluce
Autor: Redakce
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Radovan Cakl
Pane Tomáši, dík za tento článek. Děkuji též panu Blahoslavovi, Raškovým i dalším i60-níkům/nicím, že za nás, kteří bychom chtěli, ale do Prahy se nedostaneme, vyjádří i náš názor. Bůh žehnej této zemi, že může, byť někdy s rozbitými koleny, pokračovat po cestě svobody.
Jitka Chodorová
Pane Horáčku,cítím to stejně jako vy,do Prahy ject nemohu,ale v duchu tam budu s vámi.Určitě.
Libuše Křapová
Slavila jsem tehdy narozeniny, měli jsme návštěvu. Nikdo z nás nesledoval rozhlas ani televizi. Až v neděli večer mi bratr volal, jestli jsme se dívali na zprávy, že se v Praze něco děje. Pak už jsme měli televizi puštěnou nonstop, chvíli ale trvalo, než jsme se dozvěděli , o co jde. Ještě několik dní média mlžila. Pamatujete projev Štěpána? A euforii, když zrušili vládu jedné strany?
Jana Záhlavová
Ano, já tehdy seděla ve Slávii a cítila, že se děje něco převratného.
Soňa Prachfeldová
Pane Horáčku, to jsou nezapomenutelné zážitky, my z venkova to znali jen prostřednictvím rozhlasu a tv a jak já tehdy hltala každou zprávu o dění. A nyní po 25 letech bude určitě na Národní třídě nabito a hlavně svobodno, žádné pendreky , zatýkání i o tom je to a není to málo i když je velká nespokojenost s politickým děním
Jan Blahoslav
Budu tam také. Poznáte mě podle vozíku s vlaječkou. Díky za tento článek, pane Horáčku.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.