Jak se z předvánočnho běsnění nezbláznit

Mám Vánoce ráda, ale rozhodně se kvůli nim nehodlám strhat. Peču co nejméně, není to zdravé. Rádi navštěvujeme vánoční trhy - setkáme se tam s lidmi, které někdy celý rok nepotkáme, dáme si svařáček nebo horkou medovinu s přáteli, občas něco koupíme. V posledních letech třeba domácí nudle, sama bych je nedělala, drobnosti přátelům pro radost, někdy i sobě. Přestože už to není IN, píšu vánoční pohlednice a kupodivu je také dostávám. Chodíme na procházky a prohlížíme si vánoční výzdobu oken a zahrádek. A pak si lebedíme doma v teple u vínečka.

Rozmazlila jsem si přátele a tak peču vánoční cukroví v množství více než malém. Loni to bylo 40 kg (!). Dělám to nejen pro ně, ale hlavně pro sebe, protože mě to baví. Když nesu na balkon vychladit plech čokoládových rohlíčků nebo rumových košíčků, mám prostě radost. Začínám v půlce listopadu "suchými" kousky a poslední týden plním máslovými krémy. Při tom ale dodržuji obvyklý režim, dvakrát v týdnu chodím dopoledne cvičit, stihnu i vánoční kulturu a posezení s "holkama" a výlet do Prahy na svařák.

Já už to tři roky dělám tak, že nakupuji vánoční dárky v průběhu roku, v září už mám nakoupeno, a tak mě šílenství v obchodech před Vánoci míjí. O to více si užívám procházek a do obchodu jdu už jen pro potraviny.

V rodinách s dětmi to je samozřejmě jiné, tam se to rozumí samo sebou. Já jsem spíš jen jako pozorovatel krásy kolem, tu si prožiju.

Pečení a vánoční úklid k vánocům patří, dělávala to má babička a maminka, dělám to já i má dcera. Začneme kolem Mikuláše péci, pak uklidíme , a od půlky prosince vždy chodíme hodně ven, na koncerty a vnoučata píši Ježíškovi a je to fajn . Svítíme hodně svíčkami, zvláště od Adventu a pijeme rádi svařáček.

Za největší nehoráznost jsem považovala, když se objevil ten nesmysl "letní vánoce" a reklamy nutily k nakupování dárků na konci školního roku. Mám ráda vánoce a jejich soukromě lidskou atmosféru, ale shánění, pečení, velký úklid, ne, ne.