Kouzlo časů minulých: vesnická hospoda
Ilustrační foto: Ingimage

Kouzlo časů minulých: vesnická hospoda

3. 8. 2021

Vkročením do hospody si přišli na své i kuřáci, kterým se momentálně nedostavalo na cigarety. Kouře, že by se daly čagany věšet. Výčep, pár stolů, dva z nich se šuplíky pro karbaníky, kulečník, pár tág, na stěnách jeleni v říji.

A plakát, volte č.1, jehož vylepení pan hostinský trpce litoval, když mu po volbách hospodu znárodnili a protože tam bydlel, musel drahně let platit i za bydlení ve svém vlastním domě. Tak to bylopo válce na vesnici.
V neděli dopoledne bylo v hospodě jako v úle. Zatím co ženy prosily na mši, které se říkalo "ranní", za chléb náš vezdejší a odpuštění všech svých nepravostí, které v tiché zpovědnici pošeptaly panu faráři, chlapi zamířili přímo do hospody. Ne všichni. Ti, kterým žena vládla pevnou rukou nebo radostmi svého těla, sice šli do kostela, postavili se u zadních dveří a počkali, až se manželka usadí v některé z předních lavic /aby byla na očích/. Když se "usádlila" a rozhlédla se, která sousedka chybí, chlap se nenápadně vytratil a těch dvěstě metrů k hospodě zvládl v nebývalém tempu.

Už samo vybavení místnosti předurčilo druh chlapské zábavy, na kterou mnozí čekali celý týden. Pravda, karbaníci se scházeli i ve čtvrtek, ostatní ovšem odskočili na pivo u výčepu nebo pro cigarety, třeba i v pět ráno, kdy šli za rosy posekat louku. Ale vraťme se k nedělnímu dopoledni. Debatní kroužek kolem stolů zaručoval největší konzumaci piva, ale i nějaké té čtvrtky borovičky, slivovičky nebo dvacetiprocentní "tulácké", která přišla k duhu. Probíralo se všechno, na co přišla řeč a byly to řeči úplně jiné, než které jsem slýchal při drhnutí peří, kde byly samé ženské. Víc bych se o tom nešířil, však mně rozumíte. 

Ke skupině karbaníků jsem ve svých patnácti usedal nejdříve jako kibic, později jako hráč a vypracoval jsem se až ke dni, kdy mně na partičku maryáše pozval pan přednosta stanice ČSD, protože pan řídící učitel nepřišel. A tak jsem s třesoucím se hlasem dával fleky, refleky a díval se do šuplíku, kolik tam mám peněz. A to jsem byl opravdu v první lize. Kromě přednosty stanice a pana řídícího zasedl ke kartám ve čtvrtek i pan farář, často červenal vzrušením i stavitel Palčík, pojišťovací agent Pravčák a když bylo nejhůř a nesešli se hráči ani na maryáš ve třech, zaskočil i pan hostinský Velikovský. Ti všichni mně učili a často jsem dostal za vyučenou.

Pro hostinského jsem ovšem nebyl žádné terno, protože moje útrata se skládala z jedné sodovky za 60 haléřů, slaných tyčinek za korunu čtyřicet a karetného za jednu korunu. Od maryaše jsem přešel na taroky, později, v úplně jiné společnosti na oko a s kartami jsem skončil, když jsem se oženil. "Když sem sa oženil, jak by mně hlavu sťál..." zpívá se v jedné valašské písničce.

Bitky ani pitky se u nás v hospodě nekonaly. Klidný chod hospodského života narušil občas jen incident, při kterém sedlák přišel pro syna s bičem v ruce a bič bez rozpaků použil, nebo když tetka Závišová přišla pro Ferdyša a když zjistila, že nevládne, vrátila se pro dvoukolák a spoustou nadávek děkovala chlapům, že jí ho pomohli naložit. Dříve jezdila s "tragačem", ale když už musela vzhledem k věku několikrát odpočívat, pořídila si dvoukolku.

Kulturu v hospodě zastupoval sborový zpěv rozveselených hostů kolem půlnoci, v přísálí se hrálo občas ochotnické divadlo, jako "Perly paní Serafinky", "Jedenácté přikázání", "Král tuláků", "Naši furianti", "Maryša" a určitě jsem pár tenkrát aktuálních her zapoměl. Velkou atrakcí bylo, když přijel kouzelník a illuzionista Kellner a po tři večery předváděl své kousky až do vyčerpání zájmu.
V hospodě jsem prožil mnohou chvíli a došel k poznání, že ze mne "hospodář" nebude. A nebyl. A není.

 

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Švancarová
H.V.K. přesně ,tak co já se nachodila pro pivo k obědu do bandičky.Vždycky jsem se napila a přišla domů s pěnou okolo pusy.
Margita Melegova
Byla jedna takova hospudka, rada na ni vzpominam, hravala jsem tam panakovy kulecnik, ale vsechno je minulost, dnes je to restaurace a uz se tam nechodi na besedu se sousedy u piva, kavy nebo na limcu.
Eva Mužíková
Hezké vzpomínky.
Hana Práglová
I u nás byla podobná hospoda. Jako dítě jsem tam chodívala se džbánkem pro pivo. Kouř mi tam vadil, ale lidé byli šťastni.Lékaři a jiná elita tam měli svůj stůl a pravidelně hrálu taroky..
Soňa Prachfeldová
Úsměvná krásná vzpomínka. U nás už hospoda není a škoda. Bývalo tam krásně. My ženské jsme nejdříve uklidily sál, topilo se v takových velkých kamnech a pak se šlo tancovat . A až do rána. A myslím, že kde ještě na vesnici hospůdky jsoum, že je to lepší než ve městech.
Antonín Nebuželský
Je to naše dětství a mládí. Na stáří do hospody nechodím, pokecat si můžu i v parku. Kouřit jsem přestal před třiceti lety,skoro pozdě, řekl bych. Jo, místo do hospůdky chodím s kamarádem do přírody. Doporučuji. Kdyby nic, je to zdarma, a to je dneska něco :-)
Zuzana Pivcová
Myslím, že v Praze je většina hospod (?) podřízena komerci a turistům. Kéž by to alespoň na venkově bylo lepší.
Dana Puchalská
Škoda,že typické hospůdky mizí.
Daniela Řeřichová
Bejvávalo za časů našich babiček, vzpomínání se čte moc hezky, děkuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 52. týden

U tradic zůstaneme i na přelomu roku 2024 a 2025. Kvízové otázky tohoto týdne se budou týkat tradic novoročních.