Ilustrační foto: Ingimage

Kouzlo časů minulých: vesnická hospoda

3. 8. 2021

Vkročením do hospody si přišli na své i kuřáci, kterým se momentálně nedostavalo na cigarety. Kouře, že by se daly čagany věšet. Výčep, pár stolů, dva z nich se šuplíky pro karbaníky, kulečník, pár tág, na stěnách jeleni v říji.

Můj příběh vzpomínky

Autor: Jaroslav Kašík

Hodnocení:

(5.1 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Švancarová 8.10.2021 10:35

H.V.K. přesně ,tak co já se nachodila pro pivo k obědu do bandičky.Vždycky jsem se napila a přišla domů s pěnou okolo pusy.

Margita Melegova 8.8.2021 11:03

Byla jedna takova hospudka, rada na ni vzpominam, hravala jsem tam panakovy kulecnik, ale vsechno je minulost, dnes je to restaurace a uz se tam nechodi na besedu se sousedy u piva, kavy nebo na limcu.

Eva Mužíková 5.8.2021 15:16

Hezké vzpomínky.

Hana Práglová 5.8.2021 06:15

I u nás byla podobná hospoda. Jako dítě jsem tam chodívala se džbánkem pro pivo. Kouř mi tam vadil, ale lidé byli šťastni.Lékaři a jiná elita tam měli svůj stůl a pravidelně hrálu taroky..

Soňa Prachfeldová 4.8.2021 10:09

Úsměvná krásná vzpomínka. U nás už hospoda není a škoda. Bývalo tam krásně. My ženské jsme nejdříve uklidily sál, topilo se v takových velkých kamnech a pak se šlo tancovat . A až do rána. A myslím, že kde ještě na vesnici hospůdky jsoum, že je to lepší než ve městech.

Antonín Nebuželský 4.8.2021 06:37

Je to naše dětství a mládí. Na stáří do hospody nechodím, pokecat si můžu i v parku. Kouřit jsem přestal před třiceti lety,skoro pozdě, řekl bych. Jo, místo do hospůdky chodím s kamarádem do přírody. Doporučuji. Kdyby nic, je to zdarma, a to je dneska něco :-)

Zuzana Pivcová 3.8.2021 12:28

Myslím, že v Praze je většina hospod (?) podřízena komerci a turistům. Kéž by to alespoň na venkově bylo lepší.

Dana Puchalská 3.8.2021 08:06

Škoda,že typické hospůdky mizí.

Daniela Řeřichová 3.8.2021 07:14

Bejvávalo za časů našich babiček, vzpomínání se čte moc hezky, děkuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Křižovatky života

Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi položil, ale tehdy jsem si na ni neodpověděl. Až nyní se o to pokusím.

Jan Zelenka

Potkala jsem pár andělů, co neměli křídla, ale měli srdce

Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem náhody, ale jejich schopností, že je potkáte v pravý čas. Dnes jsem si vzpomněla na jednoho z nich.

Zuzana Zajícová

Lednová vzpomínka na mladá léta

Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych si trochu zavzpomínala. Minulou neděli mi v noci začal bolel krk, zuby, a tak jsem zůstala přes den doma v teple.

Marie Ženatová

Taneční dozvuky

V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát pracovala na ředitelství dolů jako admistrativní pracovnice. Mým nadřízeným byl všemi kolegyněmi obávaný Bedřich M., takový "studený čumák."

Eva Mužíková