S nasazením života

Paní Zdenko, dávám Vám za pravdu, určitě je moje aktivita někdy na hraně. Ale, jak píše Libuška, to by člověk musel sedět doma za pecí, aby se mu nic nestalo. Mobil samozřejmě mám vždy sebou a ke všemu, vždy hlásím synovi, nebo kamarádce, kam mířím. / když se nespletu jako tentokrát, vědí kde jsem/. Ale rozumím Vám a děkuji za názor.

Zdenko, nehody přece číhají všude. Eva mohla taky uklouznout na banánové slupce před prahem. Nelze se jen neustále chránit před možným nebezpečím, to by nebyl život, ale přežívání. A fotky jsou nádherné

Už jsem viděla kočky s kšírkami na procházce .No, zastavovaly se víc než psi , ale asi je to učí od mala. Koukám,že tady je víc kočičích mam než psích?

Dobrá jste,ale dost nezodpovědná. Co by se stalo, kdybyste si v tom popisovaném terénu zlomila nohu? Co by dělal Bertík, co by asi říkali záchranaáči , kteří by vás hledali v neznámém terénu a to předpokládám, že jste měla u sebe mobil. Ono přehnané sebevědomí se nemusí vždy vyplatit. Jste dopravdy dobrá, že jste to zvládla, ale příště si výlet lépe promyslete.

JSTE DOBRÁ a hned Vás tak nic neporazí!A pěkné vyprávění.Držím palce k dalším "vylomeninám".

Oli, čtu jeden Tvůj článek za druhým, zaujalo mne vyprávění o Míše, příhody z taxi služby a také článek, ráno moudřejší večera. Tady píšeš o tom co jsem já prožívala vzhledem k vedení v soutěži o nejzajímavější videa. Taky jsem měla chuť odejít, ale díky povzbudivým slovům některých děvčat, jsem to nevzdala. Pohlaď Míšu, nasaď jí kšírky a hajdy do přírody....

Evi,moc prima vyprávění, Bertíka ti závidím. Když sedím v křesla a moje kočka Míša mi sedí na klíně, nikdo by mě nedonutil se vydat do hor, do lesa, k vodě. A přitom tohle všechno miluju. Chodím ráda, ale na dlouho se nikam nevydám, protože té mé chudince by bylo smutno. Tahle výmluva je nejpohodlnější, a pak si nadávám. Vždycky jsem se vymlouvala, že bych psa neuměla vychovat a teď už jsem moc odrostlá.

Evi, pěkný článek i fotky. Dobře, že ses nevzdala toho Nikona. Když do toho pronikneš, bude to paráda. Protože fotit zrcadlovkou na automat je hřích a jednou bys musela před nebeskou bránou do fronty. Držím Ti palce.

Drahé dámy, z vašich slov mám velkou radost . Díky, díky... I já, jakmile se objeví nějaký příběh se k němu ráda vyjadřuji, vím, že to autora potěší. Bertík děkuje Růžence za pozdrav, leží tu jako mrcha, byli jsme zase na výletě. Tentokrát u vody...

Také jsem hned poznala Bertíka a už se mohla těšit na vaše další dobrodrůžo, Evi. Něco mi to dost připomíná! Také mám něco podobného za sebou a také naštěstí s dobrým koncem. Ta rozhledna je ale moc pěkná a stála by za pěkného počasí za špás.