Vzpomínka na osvobození Prahy

V době osvobozování Prahy jsem byla ještě na houbách, ale váš přispěvek na toto téma se mi moc líbí. Je věrohodný, pěkně podaný dětskýma očima. Lidé by jej měli číst a přemýšlet o tom.

Paní Hano, děkuji za tento sugestivní příspěvek. A děkuji redakci, že ho zpřítomnila znovu, protože se jedná o mimořádně silné autentické svědectví pro nás a další, kteří tu hrůzu nezažili.

Babička a maminka mi vyprávěly, jak při začátku povstání vzal děda velký nůž a odešel k rozhlasu. Tři dny o něm nevěděly.

Moje maminka se nedočkala návratu svého táty, já jsem nikdy nepoznala svého dědečka. A pořád někdo řinčí zbraněmi ...

Fanatismus umí kráčet napříč náboženstvími, kulturami a kontinenty zároveň. Je natolik silný, že dokáže zasáhnout celý svět naráz, čehož svědkem jsou dvě světové válečné hrůzy ve 20. století.

Děkuju Hani, ráda jsem si přečetla vzpomínky někoho,kdo tuto strašnou dobu zažil na vlastní kůži.

Ano,lidstvo je nepoučitelné. Jak dlouho trval mír po válce. za jak brzo rozpoutali Američani válku v Korei? V podstatě američané nikdy nepřestali válčit. Je to smutné. Válka je jejich koníček. Korea,Vietnam,nyní arabské státy. Za vším jsou jen peníze. Boohužel.

Mně bylo v té době deset let, žili jsme v Praze Břevnově. Ty čtyři revoluční dny jsme, my děti, ztrávily ve sklepě, protože blízko bydlela Němka, která střílela z okna a zranila někoiik lidí. 9.května přijel před náš dům ruský tank a ruský voják se potřeboval dostat na půdu, aby tu střelkyni zlikvidoval. Náš domovník se nemohl dostat ke klíči, kvůli zabarikádovanému bytu a tak voják odešel do domu vedle. Tu střelkyni pak lidé na ulici skoro zlynčovali. Byl to děsivý zážitek, jak to dopadlo nevím, rodiče nás odvedli pryč.

Války jsou zrůdné, přesto hrůzy pokračují, doufejme , že mladá generace už toto nezažije !

Děkuji,že jsem mohla prožít konec války vzpomínkami šetileté holčičky. Já myslím,že lidé by nechtěli válku,ale těch pár,kterých se hrůza ,bolest a smrt netýká,sedí si v teple a rozkazují,ti jsou nepoučitelní.