Cesta s Brokátem do Itálie

24. 10. 2014

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Olga Štolbová 24.10.2014 21:46

Vtipně napsané, pobavila jsem se, ale takové strastiplné cestování jsem si zažila i já. Těhotná jsem jela za rodiči vlakem do hor, kde jsem nikdy nebyla a omylem vystoupila dříve na zastávce, kde nebylo ani živáčka. Stopem jsem dojela o tři hodiny později. Hrůza, jen když si na to vzpomenu.

Soňa Prachfeldová 24.10.2014 18:21

Paní Lidmilo, to byla anabáze, vtipně napsané, tehdy to zase asi taková sranda nebyla.

Zuzana Pivcová 23.10.2014 21:56

Někdy člověk prožije během cest neuvěřitelné historky, ne vždy jsou v tom okamžiku k smíchu, když ale vše dobře dopadne, pak se obvykle po čase stávají předmětem pobavení ostatních, tak jako teď ta Vaše.

Hana Rypáčková 23.10.2014 21:54

Cestovat samotná je hrozné z toho hlediska, koho vyfasujeme na vedlejším sedadle.Taky jsem trnula, kdy se na mě soused navalí...

Eva Balúchová 23.10.2014 21:47

Pěkný článek,pobavilas mě :-)

Marie Magdalena Klosová 23.10.2014 20:57

Lidmilko,taky máš v záloze dost půvabných příběhů.Tedy až po té,kdy si je doopravdy užijeme.Pěkné a vtipné,jako vždy.

Jana Šenbergerová 23.10.2014 19:43

Čte se to dobře, ale zažívat bych to nechtěla. Zpětně jsou podobné patálie úsměvné i pro ty, kteří je prožijí na vlastní kůži, že? :-)

Vladka Steinová 23.10.2014 19:27

Paní Lidmilo, moc pěkná a milá vzpomínka!

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá