Kočičí vysvětlování

Kočky mám celý život, bez nich bych se cítila opuštěná. Můj první kocour , na kterého si vzpomínám, se jmenoval Vašek a stal se rodinnou legendou. Několik následujících kocourů vždy dostalo jméno Vašek. Nyní mám dvě kočičky- jednu z útulku už 9 let a druhou jsem dostala předloni z rodiny, která se o ni nemohla starat. Obě jsou krásné, miloučké a zbožňují mne, i když, samozřejmě, musím respektovat jejich individualitu.Váš článek mne potěšil, vždycky mě těší, když poznám někoho, kdo také miluje a zachraňuje kočky.

Smutný konec, to bolí, zachránili jsme podvyživeného malého kocourka, nyní už je roční, pořád je v něm něco divokého, má rád jen svoje nejbližší a před návštěvou uhýbá a jen vykoukne zda už je pryč.

Ještě trochu povídání. Když jsem se před dvěma lety stěhovaal z vesnice sem do města, jediné zvířátko, které jsem tam musela s pochopitelných důvodů nechat, byl čtyřletý kocour Burák. Bydlel venku ve chlívku, domů na chodbu se chodil jen nažrat. Měla jsem tam super sousedy, kteří mne ujistili, že se budou o něj starat. SUPER, již po několika týdnech jej vzali do bytu, nyní po dvou letech je to jejich nerozlučný kamarád. Pravda je, že kdykoliv tam zajedu a zavolám na něj, přilítne jako dříve a tře se mi o nohy. Mám radost a pokoj na duši, že je tam doma šťastný...

Hani, dobře nám to Tvá Kikina vysvětlila, i moje Míša mi umí vysvětlit, jak se jí mám odvděčit za všechno, co pro mě dělá a já jí, samozřejmě, podstrojuji jak nejlépe umím.

Sama kočky nemám, ale kamarádky jsou kočkomilky, takže už jsem leccos zažila s jejich kočičkami. Jednoho kočičího krasavce každoročně opatrujeme, když jeho páníčci odjedou na dovolenou. Zažíváme s ním spoustu legrace. S kočkami je to jako s lidmi. Nejenže různě vypadají, ale mají také různé povahy a chování.

To by se zvířátkům dělat nemělo, jak říkal Josef Čapek v Povídání.... Dnes jsem slyšela zoufale mňoukat kočku, hledala jsem ji,byla už tma, Venda -pes kočky nepronásleduje.Ale přesto nevylezla z úkrytu.Toulavých, co nikoho nemají je mi moc líto.Co budou dělat v mokru a chladnu?Zalézají pod auta nebo se hřejí na kanálech.

Taková vyprávění jsou pro mě hodně smutná. Vždycky si vzpoměnu na těžké konce některých našich koček, jak jsme jim se sestrou chtěly do poslední chvíle pomoct. Kočky také milují své pány a těžce nesou jejich ztrátu. Sestřiny 3 kočky jsou na ni tak fixované, že když byla jen 2 dny pryč, stále vyhlížely. O to hůř je pak kočce samotné, navíc v cizím bytě. To bych kočce neudělala, abych se jí zřekla. Jedině, kdyby se se mnou něco stalo.

Jejda, paní Hano, to je krásně napsané kočičí vyznání, byť se smutným koncem.

Dobrý večer, moc pěkné vyprávění. Navazuji informací, že je tento víkend-25 a 26.10. 2014,Světová výstava koček v Praze -Letňanech.

Paní Hano, hezky to vyprávíte. Sama jsem měla kočku , která se dožila 20ti let. Byla černobílá a všemu rozuměla. Má hrobeček na zahrádce.