Moje trefa do černého aneb
Tuzexový kocour a archivářka

19. 10. 2014

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Olga Štolbová 20.10.2014 23:09

Zuzko a stále pro všechny tři nakupuješ dobroty a léky a vlastně i jejich zásluhou jsi poznala mnohé země i mnohé lidi. Ať žijí kočky i jiná havěť, která nás drží při životě. ♥

Zoja Sedláčková 20.10.2014 11:25

Už jsem si přečetla dříve, díky.

Zuzana Pivcová 20.10.2014 11:10

Paní Zojo, pokud byste měla zájm, měla jsem několik příspěvků,vztahujících se k práci v archivu a k příběhům. Vše je v rubice Můj příběh - Válečné sestry se neznaly - 5.6.2012, Oběti a vrazi ...- 5.6.2012, Má setkání s válečnými letci - 20.8.12

Zoja Sedláčková 20.10.2014 10:36

Hezký příběh a určitě i hodně zajímavá práce. Kromě cestování a styku se zajímavými lidmi má i kouzlo objevování minulého. Nevím, jak vy, ale čím jsem starší, tím víc mě historie zajímá. A ta archivní určitě obsahuje i hodně silné příběhy konkrétních lidí.

Zuzana Pivcová 19.10.2014 19:07

Paní Evo, různá vyprávění o kočkách najdete na mém Profilu, většinou v rubrice Můj příběh. Kočky samozřejmě jsou stále.

Eva Mužíková 19.10.2014 18:39

Paní Zuzko, nyní se už žádný Alexej nekoná??? Vaše fotka je úsměvná, pohodová., článek věru zajímavý.

Soňa Prachfeldová 19.10.2014 18:35

Moc to letí, vždyť už tam budeš čtvrt století - je to možné ? Ne nadarmo se říkalo kolik umíš řečí, tolikrát jsi člověkem, poznala jsi hodně lidí a kus světa, prima.

Růžena Antlová 19.10.2014 18:29

Pěkný příběh jak locour dokáže pomoci k rozhodnutí .

Hana Rypáčková 19.10.2014 17:28

Myslím, že to byla správná trefa vyměnit džungli před tabulí za klid v pracovně archivu...Sláva kocourovi..

Jana Šenbergerová 19.10.2014 17:15

Vždycky jsme ve správnou chvíli na správném místě, jen to vždy tak nevnímáme. Každý, tedy i zvíře, nás někam může posunout. Ideální stav nastane, jsme-li s tím posunem spokojeni. A to ty, Zuzko, evidentně jsi. :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek