Vojenský historický ústav
opět zabodoval

Ta výstava by mě moc zajímala, můj dědeček byl ruský legionář a cestoval z Ruska přes půl světa, než se dostal domů. Vůbec žádné fotky se nám nedochovaly, možná na té výstavě bych něco mohla objevit.

Zrovna jsem dočetla knihu Guláš pro Masaryka.Končí touto válkou...Byly to nepochopitelné útrapy..V každé rodině oběti.

Děkuji za radu, Zuzanko!

Potěšilo mě, že máte o tuhle problematiku zájem, nedivím se, když se to dotýká předků. Paní Zdenko, Vy se určitě obraťte na Vojenský ústřední archiv (podatelna@vuapraha.cz), který zpracovává databázi padlých v 1. světové válce. A Vaši pozůstalost po dědečkovi, Aleno, by určitě nadšeně uvítali ve Vojenském historickém ústavu, oddělení sbírek.

To byl výborný nápad uspořádat takovou výstavu včetně rekonstrukce vlaku. Můj strýc v 1. válce padl, mám také uchovaných pár jeho dopisů z fronty, ale vůbec nevím, kde utržil své smrtelné zranění v posledních dnech války. Zemřel 26.10.1918 a je jmenován mezi padlými v rodném městě Kouřimi. Bylo mu 20 let.

Ta výstava by mne velice zajímala. Můj dědeček byl až do své smrti velice hrdý na svoji legionářskou minulost, a to i přes persekuci, kterou byli později příslušníci čsl. legií vystaveni. Se svojí jízdní eskadronou zajišťoval podle transsibiřské magistrály ochranu ešalonů s vojáky čsl. legií, vracejících se z Ruska domů přes Vladivostok. I jeho cesta domů byla pak velmi zdlouhavá a strastiplná. Mám po mamince na něj nějaké památky z tohoto období - fotografie - dopisnice - pak i z pozdější doby, když si dopisoval se svými spolubojovníky. A moc ráda bych to včas věnovala někomu, kdo by se zasloužil o uchování těchto památek.