Kdo si hraje, nezlobí aneb
Bertíkovo království hraček

12. 10. 2014

Hodnocení:

(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Novotná 7.11.2014 21:19

Zdravím Váspí. Mužíková, ale musím Vás zklamat. Ten obrázek jsem k tomu článku nedala, a také můj Beník takhle nevypadal. Byl to čivava. Vložím jsem ještě pokračování Jak to vidím já2 i s jeho fotkou, ale bohužel mě tento pejsek již opustil...a mám teď doma už nového darebáka..

Alena Vávrová 12.10.2014 21:10

Evi, článek jsem si ráno četla s vnučkami, už viděly i video s Bertíkem a moc se nám to vyprávění líbilo. Mají již druhý týden malého psího "brášku", Charlie je moc roztomilý. Ale holčičky nyní doplácejí na to, že si zapomínají uklízet hračky a už také utrpěly nějaké škody na svých plyšácích, maminka každou chvíli něco zašívá. Psíček je vyššího vzrůstu a všude dosáhne.

Eva Mužíková 12.10.2014 20:41

Růženko, o sexuálních hrátkách Bertíka bych mohla vyprávět. Hambář jeden a to je od dvou let kastrovaný. Tento rituál provádí téměř pravidelně po večeři, veterinář říkal, ať to přehlížím...

Eva Mužíková 12.10.2014 20:38

Děkuji vám všem za hezká slova. Měla jsem trochu obavy, jak článek přijmete, koukám s radostí že byly zbytečné... Díky

Růžena Antlová 12.10.2014 18:35

Moc pěkné ,taky to u nás vypadá jak v mateřské školce, Maltézák Čertík i když už mu jde na 5 rok si rád hraje ,obrovského medvěda používá jako náhradu za psí slečnu .

Zdeňka Vítková 12.10.2014 13:35

Evi,já jsem si také "panička"naší už 12ti leté fenky bígla,ale vztah, jaký má k mému muži, to se nedá ani popsat.Páneček je z autem ještě za vedlejším blokem,ale už pozná jeho auto, letí ke dveřím a štěká a vyje, jako o život.A to vítání ! To nemusím popisovat, to zná každý pejskař.Jen si říkám, škoda, že pes neumí mluvit, to bychom se dozvěděli věcí! Jste s Bertíkem povedená dvojka a to přináší radost vám oběma.

Jaroslava Handlová 12.10.2014 12:33

Pejskové se nesmí nudit, takže hračky jsou bezvadnou zábavou. Je to nezapomenutelná radost vidět psa, jak je s hračkami šťastný. Nejoblíbenější zábavou našeho boxera byly míčky všech velikostí. Jednou, když k nám přijela kamarádka, tak jsem se věnovala více jí, než psovi. Ten se pro změnu vykašlal na míčky, ale pustil se na chodbě do jejích úplně nových luxusních kožených bot. Než jsme to zjistily, měl dost času na to, aby se s nimi patřičně porval a udělal škodu "jen" asi za tisícovku. Evo, užívejte si krásné radosti spolu s Bertíkem. Stojí to za to.

Hana Rypáčková 12.10.2014 11:48

Moc pěkné čtení...To znám.Taky zašívám a oblíbence.Naštěstí tahá jen svoje,ale někdy se mu podaří uzmout plyšáka dětí a to je pak velký přestupek.Když to není jejich oblíbenec, dostane ho Venda darem.O Bertíkových čertovinách mohu číst pořád.A lidi, co jsou tu na světě taky pro zvířata, mám ráda.

Zuzana Pivcová 12.10.2014 10:01

Moc jste mě svým pozorovatelským i vyprávěcím talentem potěšila. Zase si hned vybavím, co mi vypráví kolegyňka o svém jezevčíkovi Edíkovi a jeho nejoblíbenější, byť nejzdevastovanější hračce - hadrovém panáčkovi. I kočky mají své hračky, ale většinou je dlouho nebaví, proto je dobré je schovat a vyhrabat až zase po čase. Čert nejvíc řádí s červeným světýlkem laserového ukazovátka, se stíny rukou a se sáčkem s voňavou kočičí šantou.

Hana Lancová 12.10.2014 09:54

Tak jsem si po "ránu" otevřela tento článek, který mě nabil na celý den optimismem. Text ani fotografie nemají chybu. Jen tak dál. :-))))

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá