Chceš-li poznat opravdovou lásku, pořiď si pejska

Moc pěkně napsané paní Růženko,znám to i ty Vaše slova na to sedí.Nechci žádného psa a za měsíc byl plyšáček náš..

Růženko, nevím jestli jste zaregistrovala můj poslední článek "Máme rádi zvířata: V nouzi poznáš přítele", ale každopádně mi mluvíte z duše. Těch mých 5*, kterými hodnotím článek a obrázky bych nějak potřeboval navýšit.

To já můžu mít pejska akorát plyšáka. A taky že ho mám. Živého tak toho myšáka. Ale početla jsem si ráda i prohlédla hezké fotky.

Máš pravdu Růženko, my máme teprve druhého psa.Filípka -pudlíka, když nejmladšímu dítěti bylo šest, aby se taky měl o koho starat/.Dožil 16 let. Pak pauza na cestování a Vendík je důchodcovský mazlík. Bude mít v létě 12. Ale bez psa bych už nebyla, i když je to někdy těžké... Ten Myšák mi připomíná Bertíka...

Už mám za sebou 70 r. Poslední fenka střed.špice se dožila 15 r. Taky jsem ji obrečela, stýskalo se mi, ale už jsem se rozhodla jinak: "Funguji" jako psí MŠ. Pokud jsem doma, tak je tu se mnou 8 letá fenka (pudl/kokr) Terinka. Milá, hodná - mnou dovychovaná - od 7.00 - 15.00 pro potěšení, procházky a jinak žádné další starosti! = vyhovuje!

Růženko,náš psík Naháč miluje znělku u televizních novin.Říkám,že to je jeho večerníček.S pejskama je radost být.

Paní Věro , přesně jak píšete když zdraví schází je těžké se rozhodnout zda si pořídit pejska nebo kočičku.To byl ten důvod ,když nám zemřel pejsek proč jsem nechtěla dalšího.Stále jsem si říkala co když se mi něco stane co bude s novým pejskem ? Skončí někde v útulku .Doufám že zdraví ještě vydrží aspoň v tom stavu jak je nyní a s pejsky tady dožiju .

Dobrý den. O nás - Češích i Moravácích, aby se někdo neurazil, sama jsem z Moravy, se říká, že máme rádi zvířata. Je to fakt. Jsou sice výjimky, ale je to normální. Za svůj život (69) jsme měli 6 pejsků, a to 3 Aranky a 3 Ritušky. Poslední Rituška odešla do psího nebe před 7 léty. Pak mě opustila maminka. Teď žiji sama a nemám žádné zvířátko, protože ani nemoci se mi nevyhýbají a co by pak bylo s pejskem. A tak znám všechny pejsky v okolí a pokud je mi dovoleno, pohlazení si nenechám ujít. Je to terapie. Všicheny naše "hafuše" byly "nalezenci či vyhozenci" a o to byla jejich láska větší. Že je pejsek či jiné zvířátko členem rodiny nemusím ani psát. Kdo takového člena rodiny nemá - nemá ani smysl mu o tom vykládat. Nepochopí. A jak napsala paní Pivcová, snad "dozraje". My pejskaři, mezi které se stále počítám, se zase nebudeme "rozplývat nadšením" třeba nad "vláčky či sbírkou pivních tácků". Každý máme "to svoje".

On za to, paní Růženko, nemůže, každý není na stejné duchovní úrovni. Moje sestra zase říká, že kdyby někdo vědomě ublížil jejím kočkám, snad by ho zabila. Pozdravte ho a nechte ho na jeho vlastní cestě žít. Nemyslel to vůči Vám špatně. Každý dříve či později dozraje.

Jsou i tací lidé kteří pejsky a kočky nenávidí.S jedním takovým jsem se setkala když se mě ptal proč brečím .Když jsem mu řekla že se nedokážu smířít se smrtí mého pejska tak řekl "vžyť to byl jen pes"já myslel že vám umřel někdo z rodiny..Tomuto člověku od té doby na pozdrav neodpovídám a on se diví proč.