Můj nejkrásnější podzim:
Jak jsem přišla o panenství

Jitko, musím se usmívat, že jsi si na ten "akt" vzala dovolenou....to v dnešní době asi už nepřipadá v úvahu, když je tak vysoká nezaměstnanost, že !?...:))

Jitko, tak to už je pravá láska a přátelství, ať se daří !!!

Jíťo, určitě na Tebe i Tvého muže ještě krásné podzimy čekají i přes tu "itálii". Jste na všechno stále ještě dva a to je moc důležité - fandím Vám oběma. ***

Je krásné, že máte stále jeden druhého. Láska má mnoho podob a toto je jedna z nich, děti, vnoučata a následují pravnoučata. Ted přijdou samé holčičky. Hodně radosti přeji.

Jsem za Tebe, Jíťo, ráda, že i přes některé posmutnělé básničky je to všechno takhle!! :-)

Přestože já o věneček přišla v předjaří, první dítě jsme měli až po sedmi letech v zimě a ten můj na podzim po čtyřicetiletém soužití zemřel, považuji podzim za nejkrásnější roční období. Obě vnučky se v něm narodily. Když odjížděla dcera s tou první domů z porodnice, spadl na zavinovačku krásně zbarvený líst. Vnučka tvrdí, že si to pamatuje, ale je to tak, že opakuje, co jí řekla maminka. :-) Jitko, přeji vám ještě mnoho krásných společných podzimů.

Neumím napsat tak hezký článek,tak jenom přidám,že můj příběh by byl hodně podobný. 2děti.4 vnoučata a i přes tu "Itálii"jak píšete jsme spolu 43 let a rádi ! Tak ať nám to oběma ještě dlouho vydrží.

Paní Jitko, to dlouholeté soužití Vám závidím. Jste kompletní rodina a na vše jste dva. Závidím a zároveň přeju. Hezky jste to napsala.