Malířský mistr Miroslav Čágal našel motivaci. Po celý život se snažil malovat netradičně. Kompenzoval tak nepřízeň osudu, který mu nedovolil být malířem akademickým. ,,Honím jenom na štaflích pavouky,“ stěžoval si. Byl si jist, že má na víc, ale chudému chlapci nebylo umožněno akademického vzdělání. Měl pravdu. Rozhodl se proto ,,tvořit“ i na štaflích. Právě pominulo jeho Bruselské období. To maloval bez měření. Jeho přímky byly větrem se klátící čáry a stropy vylepšoval krápníky trhaného stropu. Znám byl technologický postup jeho práce. Vždy si přihnul a uložil se na zem. Zavřel oči a nechal poletovat múzy. Pokud zákazník nepředložil přesný požadavek a nechal mistra improvizovat, nestačil se divit.
Jednoho dne byl postaven před neřešitelný úkol. Občan Koubek požadoval, aby mistr vymaloval dětský pokoj a vyzdobil jej postavami z pohádek. Řemeslník dokázal malovat pouze pomocí šablon. Svedl by namalovat jelena, ale Smolíček na jeho parozích byl úkol neřešitelný. Bylo nutno spojit se s figurálním umělcem. V tu dobu byl v celé vesnici jediný schopný malíř Honza Martinec. Ochotník a malíř divadelních kulis - zdál se být jediným řešením. Slovo dalo slovo. Mistr Čágal vymaloval dětský pokoj a nechal na různých místech bílé čtverce. Pak se dostavil druhý z dvojice umělců. A Honzík podle předlohy maloval. Zručně plnil bílé čtverce trpaslíky, čarodějnicemi, vodníky, čerty a jinou pohádkovou havětí. Mistr Čágal seděl přikrčen v rohu místnosti. Přihýbal si z flašky a štěrbinami očí sledoval kolegu v plném pracovním vypětí. Až bylo dílo hotovo, mistr ožil. Pak prohlásil: ,,Celou dobu jsem čekal, že přetáhneš a zasviníš mi tu vymalovanou stěnu. Naše spolupráce by navždy skončila úmrtím jednoho neschopného umělce!“ Zákazník byl spokojen. Rázem se vytvořila umělecká dvojice a zakázky se začaly hrnout.
,,Kluci, vymalujete mi v hospodě místnost, kde se schůzují fotbalisté. Nade dveřmi chci mít obraz brankáře!“ Tak pravil místní hostinský Tymián a precizoval nabídku. Schůzovní místnost byla vyklizena. Provoz vesnického lokálu se soustředil jen na polovinu hospodských prostor. V obou místnostech byla za krásného letního počasí pozotevírána všechna okna. Kolemjdoucí zvědavec mohl bez problémů nahlédnout do pracovního procesu.
Figurální malíř Martinec se činil a obraz brankáře začínal mít jasné obrysy. Mistr Čágal byl právě ve stádiu přípravy a vleže na zemi nasával inspiraci. Hostinský se dopustil osudové chyby. Postavil na stůl jinak vyprázdněné místnosti láhev tvrdého alkoholu. V pozdních odpoledních hodinách práce na zakázce rázem ustaly. Pozorovatel zvenčí zahlédl by jen prázdnou místnost. Mistr usnul na zemi zcela pod parou. Figurální malíř byl na dvoře uvězněn na sedátku suchého záchodu. Okénkem ve tvaru srdce vyhlížel, hlasitě nadával a bušil do stěny dřevěného vězení. Nějaký neznámý uličník jej totiž následoval do dvora. Dveře pak zvenčí zavřel na závoru a zabarikádoval. Dokončovací práce se změnily toho dne v Leninský subotnik. Mistr byl pietně uložen do rohu místnosti a práci dokončila parta řemeslníků, štamgastů, tohoto času právě přítomných na pivě.
Nebyl by to ale mistr Čágal a jeho neklidná tvůrčí letora. Vynořil se nový malířský směr. Do módy přišla linkrusta. Nad lustrem v ložnici vytvořil mistr jakési sádrové kolo. Patřičně je vyzdobil a vrátil se částečně k trhanému stropu svého Bruselského období. Do tohoto komplexu pak vkládal lesklé knoflíky, různé barevné kamínky, kousky barevných střepů. Nikdo neví, jestli tahle ozdoba ložnic byla pouze výplodem mistrovy fantazie, nebo ji řemeslník od někoho odkoukal. Líbila se však a mistr se činil. Zakázky se jen hrnuly.Celý problém spočíval v pevnosti sádry a hmotnosti mozaikových doplňků. Mnohdy se totiž stávalo, že se celá ozdoba zřítila a mistr musel začínat znovu. Mistr nadále začal pracovat sólově. Opustil společníka i fugurální malbu a věnoval se pouze novému směru své tvorby. Nakonec přemluvil bývalého kolegu a začal prosazovat novou módu i v jeho ložnici.
Dílo byl hotovo a oba umělci se pásli očima na fantastickém stropním okruží. Najednou ohlásil příchod jeden z Honzíkových čtyř synů. Kluk prásknou dveřmi a bylo vymalováno. Celá krása se ocitla na zemi! Žádná křeč. Mistr se pustil s vervou a ve tvůrčím nadšení do obnovy zmařeného díla. Nakonec majiteli nemovitosti a kolegovi oznámil: Až bude hotovo, dáš na dveře nápis NEVSTUPOVAT! Raději je uzamkni! Nežli dílo zaschne, budete všichni chodit oknem. Jinak za práci neručím. Poznámku mistra, že by možná stačilo umístit na dveře upozornění NEMLAŤTE DVEŘMI, odmítl sám majitel nemovitosti. Pravil: ,,Znám své kluky. Nečtou! Mám nízké dveře do sklepa a co chvíli si některý z nich natluče kebuli. I když jsem vchod opatřil nápisem VOLE,OHNI SE! Raději se pojistím uzamčením."
Na oslavu ,,glajchy" uspořádal domácí pán malé občerstvení. Oba kumpáni se zdrželi v družné zábavě až do pozdních nočních hodin. Podle všech známek musela být již okružní ozdoba nad lustrem dávno pevná. Zhruba jednu hodinu po půlnoci padla ,,závora" a vstupní dveře byly odemčeny. Když se Hozník vrátil z chodby, aby řemeslníka vyprovodil normální cestou, mistr Čágal zmizel.
Možná ještě nevěřil trvanlivosti své práce, možná si v mikrospánku neuvědomil časový posun. V důsledku alkoholového opojení opustil totiž místnost oknem!
