Neměla jsem v úmyslu psát na tohle téma, jen jsem se zamyslela, jaké já jsem vlastně měla léto? I když jsem dříve byla dvakrát v Karibiku, na Mauriciu, v Tunisu, na Mallorce, v Turecku a v loni na podzim v Egyptě, letos jsem nepřekročila hranice naší země.
Rozmarné léto jsem strávila cestováním maximálně do 160 km od mého bydliště, přesto mám pocit, že jsem toho prožila a viděla mnoho. Pálavské vrchy a Mušovská jezera jsou myslím nejen moje srdeční záležitost! Podrobnosti o Židlochovicích si každý najde třeba na netu nebo v informačním centru, ale fotografie, ty mluví za vše. Stejně tak fota z Lanškrouna, kam jezdím s vnukem za přáteli a nabrat sílu do dnů příštích. Poznala jsem nové přítelkyně a podívala se do jejich kraje, například do nádherné Opavy, užívala jsem si klidu na chalupě u lesa.
A nyní jsem zavítala neplánovaně do Boskovic, kde jsem studovala a prožila svou první opravdovou lásku. Na facebooku jsem se náhodně dočetla, že večer bude v letním kině koncert Dalibora Jandy s kapelou Prototyp. Osobně jsem se s ním potkala před dvaceti lety v Brně, a tak jsem dostala šílený nápad, že ho chci vidět a chci se dozvědět, zda si na naše setkání vzpomene. Atmosféra letního kina byla úžasná, lidé zpívali texty sborem, protože tahle hudba je vlastně hudbou mládí mnohých z nás.
Najednou přišla otázka do publika: "Kdo je tu nejmladší?" Ozval se šestiletý chlapec, který si mohl přijít na podium pro CD jako pozornost od Dalibora. "A kdo je tu nejstarší?" Byla slyšet různá čísla, až nejvyšší bylo 89 let. Jako na aukci - poprvé, podruhé, potřetí!!! 89 let je nejstarší návštěvnice koncertu, která povstala, všichni jí tleskali a ochranka jí CD přinesla. Ne, že by sama nemohla, ale aby si užila potlesku. Vstala jsem a udělala jsem fotografii sedících lidí v mém okolí. Uvědomila jsem si motto i60, že: Tahle země opravdu není jen pro mladý!
Následovala autogramiáda. Neměla jsem sebou fotku či CD s Daliborem, ale vlastní fotoknihu "Jak jsem se stala modelkou ", z přehlídky na Černém mostě v Praze, které jsem darovala i mým novým kamarádkám Evě a Daniele. V mém výtisku mám vepsáno od nich věnování na památku.
Poprosila jsem Dalibora, zda se mi podepíše do mé knihy. Ani se neptal na jméno a napsal věnování. Byla jsem šťastná a chtěla počkat na slíbené fotografování. Najednou však odběhl na podium, vzal si svou kytaru, poskytl focení pro místní regionální tisk a odešel do šatny.
Lidé zklamaně odešli, ale já si řekla, že bez fotky neodejdu! Čekala jsem snad půl hodiny, byla to věčnost. Pak se objevil převlečený a s taškou v ruce. Ochranka najednou říká: "Pane Jando, tahle paní na vás už dlouho čeká, zvládnete ještě jedno foto?" Podíval se na mě a řekl: "Ano!" Podala jsem neznámému muži můj fotoaparát, úsměv, cvak a já ještě řekla: "Musíme se podívat, zda to tam máme!" Společně jsme se podívali a nastal v mém životě jeden z nejkrásnějších okamžiků.
Dalibor řekl: "Máme to tam, tak to si můžeme tykat!" A já jsem řekla: "Ale my se už známe!" Zcela intuitivně jsem ho objala, odhrnula jeho voňavé vlasy a do ucha mu pošeptala, aby ostatní neslyšeli, kde a za jakých okolností jsem se v Brně potkali. Nechápala jsem, když řekl: Já si to pamatuji!" Myslela jsem, že radostí omdlím a když odjel, vykřikla jsem radostí s rukama nahoře: Říkala jsem vám, že mě pozná! Mnozí z vás si řeknou, no a co? Co je na tom zvláštního v článku o létu? Jen ten, kdo mě zná nebo mě poznal, pochopí! Pro mě to bylo nejkrásnější léto v mém životě, moje all inclusive! Za pár drobných peněz všude tam, kde jsem v tu chvíli byla s báječnými lidmi.
Děkuji všem za krásné léto a zvu vás nejen na mnou zmíněná místa na naší Moravě. K nám do Židlochovic, třeba na zámek či rozhlednu. Do Lanškouna k rybníku, do Farské zahrady na tradiční Kulturní léto či jen tak relaxovat. Nebo na koncert Dalibora Jandy, až bude zpívat někde blízko vás. A nelitujte peněz za cokoliv, natož za vstupenky. V textu jedné jeho písně je totiž svatá pravda:
"Tisíckrát krásnější než jsou prachy, je pár slov šeptaných do vlasů, nebo hrát s dívkou svou něžný šachy, smát se všem nechtěným trapasům!"
Tak se smějme, všemu, třeba i mému pro někoho z vás "obyčejnému létu". Já na něj však nezapomenu, bylo pro mě na jedné straně nejlacinější a na druhé straně nejkrásnější za posledních mnoho let. Jsou prostě věci, které jsou neopakovatelné a na které se nezapomíná!
Budiž pozdraveno léto příští!
| Pošlete nám i vy příspěvky (tipy, cestopisy, příběhy) do soutěže Moje léto 2014, v nichž představíte „to svoje“ místečko včetně pamětihodností, výletů do okolí, slavných rodáků a dalších zajímavostí. Rozsah textů, jejichž počet není nijak omezen, je čistě na vás – podmínkou je pouze, aby byly autorské (originální) a byly opatřeny alespoň dvěma vlastními fotografiemi. Článek, který vložíte běžným způsobem, a to nejpozději 30.8. doprovoďte nadpisem Moje léto: plus titulkem. Během prázdnin je budeme postupně zveřejňovat. Poslední srpnový den vybere redakce nejlepší letní tip a odmění jej zahradním grilem od firmy Mountfield. |
