Moje vzpomínka na okupaci

Děkuji všem za příspěvky k mé povídce.

Když poslouchám, jak se nadává na Rusáky, vždycky mám před očima ty chudáky, kteří ještě mnohde nosí na nohou onuce. A ti "nahoře" nebyli vždy jen Rusové, jak je známo. Když k nám v 68. vjeli dvěma proudy z Polska, byli vyděšení jako my. To neznamená, že schvaluji okupaci. Rozhodnutí o takových akcích nedělají lidé jako my, na to jsou jinačí páni. Tehdy stejně jako dnes.

Do naší vesnice přijel gazík s několika sovětskými důstojníky. Pak se jejich siluety objevovaly za záclonou místnosti MNV. V gazíku seděl osmocený šofér. Najednou se dav srotil kolem vozidla. Začal s ním houpat ve snaze jej obrátit na střechu. Vyděšený vojáček se určitě podělal. Křičel jsem na lidi co blbnou. Nakonec se dav rozešel. Nikoho nenapadlo, že by bylo lepší naházet do potoka ty lamapsáky. Lituji jenom, že jsem neměl u sebe fotoaparát. Myslím, že bych si vydíráním těch bojovníků v pozdější době přišel na pěkné peníze!

I mě se moc líbí, jak jste váš příběh napsala. Pro ty ruské pěšáky to jistě nebylo jednoduché, věřím, že ani nevěděli, do čeho jdou. A nikdo jsme nevěděli, jak dlouho u nás zůstanou.

Úžasně napsaná vzpomínka. Napínavá, smutná, ale přesto pěkná.