Filmový a televizní režisér a příležitostný herec Jiří Krejčík, který zemřel loni 8. srpna nedlouho po svých 95. narozeninách, zosobňoval peripetie české kinematografie minulého půlstoletí. A ač poslední celovečerní snímek natočil v polovině 80. let, v televizní branži byl aktivní až do svého pozdního věku.
U filmu začínal Krejčík (narozen 26. června 1918 v Praze) již za druhé světové války jako statista na Barrandově a s režií pak u krátkometrážních snímků. Prvním jeho hraným filmem byl nerudovský Týden v tichém domě (1947). Byl spoluautorem scénáře a prvním režisérem slavné komedie Císařův pekař a Pekařův císař (film nakonec natočil Martin Frič). Do dějin českého filmu ho pak nesmazatelně zapsalo drama Vyšší princip z roku 1960. K dalším Krejčíkovým celovečerním filmům patří například Svědomí (1946), Morálka paní Dulské (1958), Svatba jako řemen, Pension pro svobodné pány (oba 1967) či Božská Ema (1979). Poslední celovečerní film - satiru Prodavač humoru - natočil v roce 1984.
V 50. letech Krejčík točil také budovatelské agitky, za něž se podle svých slov styděl. Přesto byl v pozdější době postižen různými politickými zákazy. Ani po pádu komunistického režimu se nedočkal mnoha příležitostí. Polistopadová Krejčíkova filmografie tak obnáší především několik dokumentů a televizních inscenací. Kromě filmové režie Krejčík psal scénáře a výrazně se prosadil jako divadelní režisér. Velkým úspěchem byla například jeho inscenace Penziónu pro svobodné pány v Činoherním klubu. Několikrát se také objevil před kamerou jako herec. Sice pouze v malých rolích, avšak třeba jeho řezník z Menzelových Slavností sněženek, který "všechno sežere", je nezapomenutelný.
Pedagog a držitel řady prestižních ocenění, kromě Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii obdržel například medaili Za zásluhy či Křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světovému filmu, byl vždy aktivní i ve věcech veřejných. Byl znám jako buřič a břitký kritik kulturní branže a společenských nepravostí.