Lady Sympatie? Kde že, na takovou soutěž nemám. Na takovou soutěž jsem příliš universální a potřeštěná.
Skoro všemu se dokáži naučit, avšak v ničem příliš nevynikám. Ať je to v oblasti sportu, umění, vědy a výzkumu. Jsem zákulisní a týmový hráč. Nejsem na nic vyhraněná, proto asi nemám ráda otázky, kde je slovo s předložkou „nej“, například nejkrásnější, nejoblíbenější, nejvíce, nejméně a podobně.
Mám ráda sebe a svůj život, který mi režíruje zážitky, z nichž mám pěknou sbírku. Chodím po světě stále rozcuchaná, přestože se snažím moje vlasy učit dovednosti udržet pár hodin pohlednou fazonu. Nebojím se louží (miluji své kárované gumáky) ani lijáků, protože si pak s dětskou radostí obléknu pláštěnku s potiskem květin a byl by v tom čert, kdyby mne nějaká kapka zmáčela. Tvar mého rozčepýřeného chmýří jistí některý z mých nejoblíbenějších deštníků – ten s notičkami, anebo ten s jahodami.
Jsem taková neposedná, rádoby všudypřítomná „kačka“. V té své neustálé zbrklosti a zájmu o dění kolem jsem často samostrůjcem mikrokomedií, které si ukládám do své sběratelské mošny, a na slib, že „Už budu DÁMA!“, pořád nějak nedochází. Pokaždé mne cosi zradí.
Jednou to byly natáčky. Měla jsem před sebou docela důležité pracovní jednání. Namyslela jsem letní outfit v tónech žluté a korálově oranžové, doladěný v barvě s lodičkami a kabelkou. Make up byl odlehčený, úměrný letní svěžesti, bílá bižu vypadala exkluzivně. Své chmýří jsem při oblékání tvarovala pomocí natáček, především vzadu nahoře, abych měla „mozek“ a hezký profil. Ručičky na nástěnných hodinách již vysílaly varování, čímž se mé pohyby chaoticky zrychlily. Honem... kabelku, klíče, sáčko, ... parfém, mobil, ... všude zhasni, zamkni!!! V metru jsem se pomalu vydýchávala a současně mazlila své zvadlé ego, neboť jsem zaznamenala užaslé pohledy spolucestujících a v domnění, že je to tím, že se jim líbím, jsem se o to více prsila. Po ulici jsem ve své pýše šla vyšponovaná jako mistr světa. Do kanceláře jsem vplula plna opojného sebevědomí. Ve vtíravém „rauši“ jsem však nezůstala dlouze, neb kolega mne svou nakyslou otázkou probral: „Co to máš, prosím tebe, na hlavě?“ Koukla jsem do zrcadla. Vyloudila jsem otřesně jekotavý zvuk proti otevřenému oknu, který i sedící holuby na římse přinutil vzlétnout, a trhala natáčky z vlasů.
Jindy to byl podpatek. Řešilo se na pracovní poradě, že je potřeba velmi urgentně zaběhnout pro důležitý dokument na jiné pracoviště, zhruba asi 20 minut chůze. Hledal se akutně adept, který má nejpohodlnější boty, aby hra o čas měla úspěšnost. Chtěla jsem se provětrat, tak jsem se přihlásila s oponenturou, že mám sice vyšší podpatky, ale že mé boty jsou jinak pohodlné a běhám v nich na pražské dlažbě jako Zátopek. Nuže, dostala jsem důvěru a vyrazila jsem. Hecovala jsem se k co nejrychlejší chůzi. Na zpáteční cestě jsem se najednou zapotácela a měla co dělat, abych se neválela na pražské dlažbě. Divný zvuk mi sděloval, že něco prasklo. Podpatek uvízl ve škvíře mezi kostkami a mé krásné „běhavé“ lodičky se štíhlým jehlovým podpatkem dostaly najednou divnou disharmonickou podobu. Z jedné boty byla - v souladu s úkolem, k němuž jsem se přihlásila - atletická tretra. Moje kultivovaná rychlá chůze se změnila na pomalý přesun pajdavého kozla.
Tu zase šatová propínací sukně. Po celé délce se zapínala prostřednictvím rychlocvoků. Jak praktické! Stalo se mi to v době, kdy jsem učila. Byl sychravý podzim, počasí na baloňák. Měla jsem mezi vyučovacími hodinami okno (volno) zhruba 2 hodiny, a jelikož jsem bydlela na stejném sídlišti jako stála škola, tak jsem si zaběhla domů vyprat jednu pračku. Aby se mi pracovalo pohodlně, odložila jsem si i propínačku. Po bytě lítala jen v prádle a punčocháčích. Než jsem se nadála, nastal čas být za katedrou a učit žáčky jimi nenáviděné názvosloví. Pohledem na hodinky jsem zpanikařila, popadla jsem baloňák, zabouchla a tryskem upalovala do školy. V kabinetě jsem zase baloňák zbrkle odhodila. Už už se vrhala do dveří učebny, která byla s kabinetem propojena, když ječení kolegyně mne zastavilo a uchránilo pošklebků pubertálními výrostky.
Mohla bych pokračovat - nastoupím do soupravy vlaku, který však jede opačným směrem než potřebuji, zabouchnu si dveře bytu a pak musím lézt zpět oknem, běžím po schodech v metru s krabicí prášku na praní, ucho se utrhne a schody jsou jako po sněhové vánici... Má zbrklost mne stále překvapuje. Čím více si říkám, že na vše půjdu s klidem Angličana, stejně mi něco vyvede. V mé dušince je ale pořád veselo.
Tedy... Lady Sympatie, tou snad ani nemohu být, ale... Lady Trapas, tou bez obav!
Přihlásila jste se do projektu i60 Senior Fashion? Zúčastněte se soutěže o titul Lady Sympatie. Malujete obrazy, fotíte? Vyšíváte či pletete? Vaříte? Vyfoťte vaše vybraná díla a krátce je popište. Tančíte, hrajete divadlo nebo se potápíte? Napište o vašem koníčku příběh. Zpíváte, hrajete na klavír či housle? Nahrajte se, nebo natočte na video a pošlete nám ukázku. Prezentujte jakoukoli svou dovednost, zručnost nebo zálibu. Všechny dovednosti posoudí porota a společně se čtenáři vyberou ženu, která získá titul Miss Sympatie a s ním také wellness pobyt. Více informcí najdete zde.
