Studentko, vy snad nevíte,
co je stáří? Máte to za pět!

Studentko, vy snad nevíte,
co je stáří? Máte to za pět!

26. 5. 2012

Když jsem se ve svém horoskopu před 20 lety dočetla, že mě nejspíš čeká "klidné, spokojené stáří", dost jsem si oddychla. Po řadě neklidných, skoro až strastiplných let, konečně nějaká pozitivní vyhlídka! Málem jsem se na to své stáří začala těšit. 

Nedávno mě napadlo, že už jsem nějak podezřele dlouho klidná a často až nemístně spokojená. Tak mi začíná vrtat hlavou: Je to už ONO, tedy to předpovězené stáří, nebo jsem pořád ještě čekatelka a to "klidné, spokojené..." mám teprve před sebou?

Promiňte, nedělám si hloupou legraci. Chci se jen trochu probrat pojmy "stáří", "přežít", "smířit se", zamyslet se nad vžitými konvencemi a předsudky a podělit se o vlastní postoje. Nejsem ani mladší (jsem "Gottwaldovo dítě"), ani chytřejší (nevzali mě na žurnalistiku a výškou IQ nedosahuji na Mensu), ani zdravější (jsem mimo jiné především kardiačka po otci), ani větší dítě Štěstěny (byly ztráty, nemoci i tragické úmrtí). Jsem možná jen trochu povídavější! 

Tak tedy dobře, stáří, řekněme, že je to pokročilejší věk. Je ale stanovena nějaká pomyslná startovní čára, kdy začíná? Lidský věk se prodlužuje a navíc je všechno velmi individuální. Tytam jsou doby, kdy oslovovali básníka Vrchlického v padesáti "velebný kmete", a víte, že Barunčině babičce, moudré to stařence, bylo v době příchodu na Staré bělidlo také sotva padesát? Slyšíme zprávy, že důchodce napadl holí cestujícího v metru, že pachatelé přepadli stařenku, že seniorka otevřela podvodníkovi. Začíná tedy stáří odchodem do důchodu? Šedesátkou nebo sedmdesátkou? Klimakteriem? Narozením vnuků? Nástupem fyzických obtíží?

Tedy, milí starci a stařenky, důchodci nebo přímo starobní důchodci, přinejlepším senioři, pokud to není třeba v souvislosti s nabídkou speciální slevy pro občany nad 60 či 70 let, proč nás mají takto odlišovat od ostatních? Nezařazujeme se ale do těch starých v tom nedobrém slova smyslu zbytečně sami svým vlastním postojem a hodnocením?

Všichni jsme dostali do vínku život, někdo kratší, jiný delší, který v této podobě u všech zákonitě skončí. Jak ale každý z nás ten čas, který ještě máme, PROŽIJEME, nikoliv přežijeme, je už náš osobní problém. Smíříme se se svou přítomností a budoucností, nebo se s ní raději SPŘÁTELÍME? Vím, mnozí možná namítnou, že jde jen o slova. Ale já momentálně jinak než slovy své pocity vyjádřit neumím.

Chci říct několik rad nebo spíš přání. Ne jako učitelka žákům, ale jako spřízněná duše:

* Nic si nezakazujte, ani naopak nepřikazujte. Nikde není dáno, že to a to se pro vás už nehodí a  naopak řada věcí včetně zdravotních problémů už zase k staršímu věku patří. Je pro vás opravdu důležitější mínění okolí nebo dokonce veřejnosti, nebo váš vlastní instinkt a pocit uspokojení? 
* Buďte sami na sebe hodní, mějte se rádi. Každý jsme originál, něco umíme více, něco méně. Někdo má krásné vlasy, jiný úsměv, další postavu nebo duši. Není důvod k nespokojenosti sám se sebou a je nesmysl se srovnávat, a to především s někým mladším nebo s vylepšenými "celebritami". 
* Nedělejte to, co byste měli, ale to, co vás opravdu zajímá, čemu věříte.
* Všechna ta "měl bych začít, měl bych skončit..." jsou k ničemu, pokud se vám niterně nechce. Ze všech pokusů o zhubnutí nebo nekouření pak stejně dříve či později zdrhnete. Právě tak je to s aktivitami pro seniory, které vám někdo doporučil, ale vám nejsou vlastní.
* Mějte vždy v záloze nějakou další variantu žití. Zní to dost tvrdě, ale upnout se na jednoho člověka, na jedno místo, na jednu práci je příliš riskantní. Při ztrátě partnera, při odchodu dětí, při změně domova se díky náhradní variantě nezhroutíte úplně. Zachovejte si přátelské kontakty a koníčky i při láskyplném partnerském vztahu. Jen tak uniknete nebezpečí možné náhlé osamělosti. 
* Žijte i pro sebe, nejen pro druhé, a dovolte jiným, aby žili i bez vás. To, že s vámi netráví tolik času, kolik byste si někdy přáli, neznamená, že vás nemají rádi. Mají jen třeba odlišný denní režim a jiné zájmy. V myšlenkách, které tvoří podstatnou část našeho bytí, jste ale spolu kdykoliv.
* Pohybujte se mezi optimistickými lidmi, vyhněte se co nejvíce negativním situacím. Nemůže vás přece jen uspokojovat vyměňovat si v čekárně u lékaře s ostatními pacienty seznamy svých neduhů. Mluvte o tom, co vás baví, ne, co vás bolí. A bez katastrofických zpráv ve sdělovacích prostředcích, včetně těch o politice a ekonomice, se také obejdete.
* Buďte moudří, ale nemoralizujte. Dnešní doba má úskalí, která my jsme tak nepoznali. Nehodí se proto říkat: Za nás to bylo jiné, to my bychom nikdy neudělali. V něčem nás mladí hravě zastíní. Na druhou stranu to ale neznamená, že se musíte nechat zdegradovat na počítačové primitivy. Třeba se vyznáte v něčem úplně jiném.
* Nežijte ve vzpomínkách, žijte současností. Je dobře, že máte v pořádku dlouhodobou paměť. Ale tahat za sebou minulost jako kouli na noze vás ochuzuje o řadu možných hezkých zážitků. A myslíte, že v budoucnu už vás nic příjemného nečeká? Paní S. se určitě nevdala znovu v šedesáti s tímto pocitem.
* Neřiďte se pořád úředním věkem a každému ho hned na počkání nesdělujte. Pravda, nemáme se za co stydět, ale proč dát těm druhým možnost nás hned někam "zaškatulkovat"? Nechte je vnímat vás celistvě, vizuálně, duševně, energeticky, bez ovlivňování rodným listem. Často se totiž připravíte o zajímavé kontakty s lidmi jen proto, že se už předem zařadíte mezi pro ně partnersky i komunikativně nevhodné, zatímco oni sami by to tak třeba ani nevnímali.
* Přestaňte se zkrátka o svůj počet let starat. Prostě žijte. Uvědomte si, že některé kytky vykvetou už záhy zjara, zatímco některé si svou tajemnou krásu schovávají až na podzim.

Přeji nám všem klidné, spokojené stáří. Pardon, příští roky.

P. S. A pište hodně do i60. Hrozně ráda čtu. Vaše Zuzana

 

Z archivu - náš portál obsahuje cca 2500 čtenářských příspěvků,  nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.



Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Magdalena Klosová
Zuzi,Zuzi,je to jako obvykle život sám,co přichází v Tvých slovech.Jsou pravdivá,moudrá,vyzrálá a laskavá.jako člověk,který je položil "na papír".Díky,napsáno i za mne.Přikládám úsměv,pozdrav a mm.P.S. Co se týče mé dovolené ve Španělsku,jela jsem s CK Galileo,poněvadž mi loni darovali voucher za můj příspěvek.V podstatě se postarali o ubytování a letenku.To bych si uměla zařídit sama na Booking.com a SmartWings.com,zřejmě levněji,a dle své chuti.Polopenze byla k nejídlu!Výlety slibují a nezařizují,a když,tak příliš draze.Kdybychom si nepůjčili auto,nikam bychom nejeli./Rentalcars/S CK už NIKDY!Spoléhám sama na sebe.Tak pa mm
Elen Zajíčková
Paní Zuzano, dlouho jsem si s takovým zájmem nepočetla! Článek je tak reálný, tak pravdivý a tak s citem napsaný, že ani víc nemohl být. Jste opravdu " mistr pera". Ale hlavně jste pokladnice myšlenek , úvah a pravd, které tak poutavě umíte poskládat do celku, a ten člověka doslova dostane do kolen a " nakopne" do dalších dnů.. V tomto tkví Vaše neopakovatelné kouzlo. Děkuji za krásné ráno s vaším článkem.
Jiří Libánský
Tímto článkem jsi uhodila hlavičkou na hřebíček. Je to přesně jak píšeš. Jsem si vědom, že příchod stáří je normální a přirozená věc. Ale stále si lámu hlavu tím, jak to poznám. Že už to přišlo. Já to nepoznám, nebo to podvědomě nebudu chtít jakkoliv registrovat. Nebo čekat až mi to někdo řekne? "Ten starý pán, co nám hrál ve vlaku na kytaru" slyšel jsem, že o mě řeklo jedno školní dítko na táboře když mi bylo 24 let. S otázkou: "A kdo je tenhle zajímavý chlapec?" ukázala na mě nedávno Květa Fialová. Takže ani na úsudek jiných není spoleh. A tak co? Nakonec, řekněte: Je mi to k něčemu, vědět, že už jsem starý? Stejně nevím, jak bych takovou informaci využil.
Soňa Prachfeldová
Ano jsou to správné rady, je jich mnoho v různém podání, hlavně buďme optimističtí, jsme tu jen jednou a v podstatě láska ke všemu živému je moc důležitá, někdy je hůř, někdy líp, tak už to chodí. Proto naražme si dámy červený klobouk a s chutí do toho :-)
Květoslava HOUDKOVÁ
Zuzka je moudrá žena, vážím si jí. Můj produktivní věk spadal ještě do doby "socialist.závazků" a tak 1 malý-vlastní jsem si dala při odchodu do důchodu: "Holka, dokud to půjde, dělej všechno možné, na co budeš mít čas a zájem. Jenom neseď s bábama na lavičce, nebav se o nemocech a nenadávej na vše kolem". Ten "závazek" se mi dosud daří dodržovat - asi proto ještě vlastní život žiji.
Zdenka Jírová
To je hezký článek plný optimizmu. Plně s vámi souhlasím. Snažím se i těmito radami řídit, pokud to jde. Proto jsem se dala i na psaní do i60. Dříve jsem neměla tolik času, tak nyní své vzpomínky předkládám ostatním. Ráda také fotografuji, i když žádný fotografický génius nejsem. Málokdy se nudím, to jen za dlouhodobě nepříznivém počasí, kdy nemohu na procházky. ale i doma stále něco dělám, pěstuji pokojové kytičky, v létě i balkonové, starám se o své dvě kočičky.Občas se potěším s dcerami a vnoučaty. Myslím, že mám docela šťastný a spokojený život.
Marie Foltýnová
Hezky napsaný článek.Díky za něj Zuzi.Tak nějak ten život proklouznul mezi prsty a ani jsem se nenadála a přišlo stáří.Ale nijak si to nepřipouštím.Člověk se ve stáří nesmí nudit a přemýšlet nad tím,jak léta přibývají.Snad mě udržuje v optimistické náladě to,že můžu být ještě prospěšná a stýkat se s lidmi v obchodě,kde pracuji na půl úvazku.Nemusím,ale chci.Příjdu domů,kde mě čeká manžel.I to je veliké plus,že jsme na všechno dva.Na práci i na starosti,když někdy příjdou.Nikdy se se svým věkem nechlubím,není čím se chlubit.Ale když se mě někdo zeptá, kolik mi je let,netajím to a klidně řeknu pravdu.Děti se rozlétly z domova a my zůstali sami.A v tom je ten zádrhel,jak píšeš.Neupínat se na jednoho člověka.A já se na něj citově upnula,ať chci,nebo nechci.Někdy se i tato myšlenka vloudí na mysl,co když někdy zůstanu sama..Ale snažím se ji odhánět.A proto,dokud dýchám,tak miluji život takový,jaký je a se stářím jsem smířená.
Lidmila Nejedlá
Zuzko, výborná úvaha...já k tomu mohu jenom dodat, že jsem se stářím docela kamarád.
Alena Tollarová
Zuzko, krásně jsi to všechno shnula a naservírovala nám krédo, které by mělo být zapsáno zlatým písmem v základní listině všech, co už nějak koketují nebo jsou na prahu té životní etapy, které se říká stáří. Každý den bychom si ji měli číst, ale hlavně se jí řídit. Ale někdy je to opravdu těžké a musíme se rozhodnout, jestli opravdu budeme dělat to co chceme nebo splníme nějakou povinnost. Nu, nakonec se může ukázat, že ta povinnost vlastně byla milá. PS Já si tedy vůbec nedokážu představit, jaké to bude, až budu stará. Ale seniorské vstupné využívám s radostí a hlásím se o ně hlasitě! :)))
Jarmila Komberec Jakubcová
Paní Zuzanko, váš článek je velmi pravdivý a proto jsem si dovolila upozornit své dobré přátele na tento portál, aby si také přečetli váš článek který mně mluví z celé duše.Dokonce jsem si ho vytiskla abych si občas uvědomila, že prostě stáří patří k životu.Děkuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 52. týden

U tradic zůstaneme i na přelomu roku 2024 a 2025. Kvízové otázky tohoto týdne se budou týkat tradic novoročních.