Jasné vítězství na body!

Jasné vítězství na body!

14. 7. 2014

Opět nastal čas pravidelného setkání absolventů. Třída 4.A ožije ve vzpomínkách. Od maturity na Železniční průmyslovce ve Valticích uplynulo neuvěřitelných padesát čtyři let! Z dvaceti devíti tehdejších maturantů jich zůstala třetina. Dvacet mužů se schází pravidelně. Na ty zbývající se už jenom pietně vzpomíná. Minuta ticha se nedrží. Kamarádi ožívají v četných příbězích. Pořád je na co vzpomínat.

Třída netrpí syndromem úspěšnosti jednotlivců. Byli to samí kluci, takže žádná přítomná manželka se před jinou ženou nemůže chlubit, že její Pepík byl sekčním šéfem a sousedčin Bohdan zůstal pouhým výpravčím. Syndrom ze Šrámkova Měsíce nad řekou tomuto společenství nehrozí. Primus třídy Standa pak dává k lepšímu: "Bude nás čím dál méně. Pamatuji si článek v jednom časopise. Tam se scházeli každým rokem lovci krokodýlů. Pořád jich ubývalo, až nakonec zůstal na konci stolu jediný! To nás čeká taky, doufám, ale že v nedohledné době!“

Přirozený organizátor Honzíček Malík začíná předčítat seznam absolventů. Patří se povstat a několika slovy každý sám sebe pochválit, popřípadě vyzvednout úspěch svých potomků. Samozřejmě nikdo z účastníků nemá v rodině blbce, natož bezdomovce a ty tři manželky se s ním rozvedly svoji vlastní vinou. Honzík musí celou akci stihnout za hodinu, neboť pak musí jít domů vyvenčit psa. Už dnes hodně utratil. Dal si malé pivo a hospodská mu je musela ohřát v mikrovlnce!

Sedmdesátník Eman Klouda, nejlepší sportovec třídy, stal se jakýmsi Otcem Janderou. Tento atletický činovník v padesátých letech vodil kdysi za sebou zástupy mladých atletů a v osmdesáti letech proháněl po překážkové dráze mladší dorostence. Eman kráčí v jeho šlépějích. Dosud čilouš, plete se do několika spolků. Dosud nikdo nenašel odvahu poslat starého otravu na lavičku v parku.

Zdeněk Chronek, bývalý náčelník z Bakova nad Jizerou se dostavil se šátkem na hlavě. Svého Harleye, kožený oblek, nějaké řetězy a upomínkové předměty nechal raději doma. Šedivý dědek v plné polní a bez motocyklu by mohl vzbuzovat nevhodnou pozornost a zavdat příčinu k nechutným poznámkám. A právě motorista začíná u stolu rozvíjet téma HOBBY.

Každý stolovník pak vypráví, co mu zbylo na sklonku života za potěšení. "Já mám doma sedm milionů pohlednic!“ chlubí se Vašek Bednář. Pak si posteskne: "Kdybych je začal všechny prohlížet dvacet čtyři hodin denně, za rok bych to nezvládnu! “Venca Kotoul hned přidává: Já mám sbírku pivních nálepek. Mám je perfektně seřazeny v šanonech. Byla toho plná cimra. Bohužel jsem je musel přemístit do sklepa. Budou mít odtud blíž k popelnici!“

Sbírkou Foglarovek, časopisů Vpřed, Junák a Mladý hlasatel se pochlubil Zdeněk Maroušek, zvaný Tajemný chlapec Hačiřík! Smutně si pak postesknul: "Kluci, já takhle blbnu od školy, však víte. Moje sbírka měla před Vítězným listopadem cenu třiceti tisíc! Před týdnem jsem zahlédl v antikvariátě šestý ročník Hlasatele. Koupil jsem jej kdysi na burze za tři tisíce. Mohli byste to dnes násobit deseti. Teď jej prodávali za osm stovek! Prodávající za tento skvost dostal dvě sta padesát korun. To je akorát lepší večeře. A ke všemu o moji sbírku nemají zájem ani vnoučci. Čert aby to vzal!“

Nakonec všechno rozhrábnul Fanouš Rendlů:

"Všechny vaše koníčky jsou k ničemu. To já jsem si na stará kolena pořídil krásnou milenku. Je to čtyřicítka, naprosto atraktivní a může na mě oči nechat. Když spolu kráčíme ruku v ruce, všichni se za námi otáčejí. Tuhle jeden dědek narazil při otočení hlavy do kandelábru. Já se tvářím jako ředitel Komerční banky. Jsem důstojnost sama. Nevěříte, nechám kolovat!“

A statný sedmdesátník rozevřel knížečku s doklady. Místností se ozvalo šumění. Několik důchodců se vyjádřilo v tom smyslu, že kam ta ženská dala oči. Za hrobového ticha se kolující důkaz vrátil k majiteli. Fanouš pochopil, že jasně zvítězil na body. Nechal celou komunitu zahanbeně bádat, v čem je zakopaný pes.

Najednou začalo být chlubení sběratelskými kuriozitami bezpředmětné. Začalo se přetřásat jiné téma. Vždyť ti dědkové si mají o čem povídat. Fanouše ale hřeje potěšení, že mu kamarádi skočili na špek. Nemůže přece prozradit, že v průkazce není věnovaná fotografie, ale výstřižek z katalogu kosmetické firmy!

Nakonec, co můžou lidé takovému dědkovi na stará kolena ještě závidět!

 

Můj příběh
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Milada Salajková
Víc jak 10 let se scházíme každý rok. Poslední sobota v květnu, ve 14h před školou. Co kdo vlastníme, neřešíme. Rozebíráme problémy, jak z nich a zdraví. Někteří se během roku i navštíví. Byli jsme vždycky bezvadná parta.
Alena Tollarová
Je to zvláštní, ani bych tento článek nezaznamenala, kdyby se zrovna neobjevil k němu komentář. A právě když se v sobotu chystám na sraz naší třídy. Jenže nás ve třídě na SEŠ bylo 36!, jak s úsměvem říkal náš třídní Tollar - protivnejch holek...
Zdenka Jírová
Je to všude stejné, ale na srazy chodím ráda, pokaždé si někdo vzpomene na příhodu, kterou ještě nikdo nevzpomenul a najednou si kdekdo vzpomíná- no, jo, já si to taky pamatuji.. Osvěžit paměť nikdy neškodí. A pochlubit se současnými úspěchy taky ne.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.