Bydlel v Baťově domku s koupelnou, splachovacím záchodem, zahrádkou a kromě kuchyně obýval s rodinou další tři místnosti a co nás doslova ohromilo, každé léto jezdil s rodinou do naší vesnice na dovolenou, říkalo se také na letní byt. Dovolená byla na vesnici zcela neznámý pojem a nechápali to dospělí, ne tak děti. Bydleli u příbuzných z tetiny strany. Mne uhranula sestřenice Vlasta a její o dva roky starší kamarádka Týna. Děvčata z města byla samozřejmě chytřejší než vesničané a také se vyznala v oblasti, na kteru jsme my hledali odpověď, když se podařilo uspořádat hru "na doktora." A tak s námi laškovaly, občas něco poodhalily a v jednom kuse se smály.
A to jsem od Bati už opravdu daleko. Neznal jsem nikoho, kdo by v mém okolí na Baťu nadával. Strýc si liboval, teta nemusela chodit do práce, měli slušný byt a pro vesničany byli páni, čehož si považovali a dávali to najevo. Zcela jiný obrázek mně později vykreslila četba románů T. Svatopluka /Svatopluka Turka/ Botostroj a Bez šéfa. Zlíňané, tenkrát už gottwaldováci se tomu potají smáli, mně bylo z toho nanic.
