Moje třetí pětiletka: (1963-1967)

Moc pěkné vzpomínání. Většinou mám pocit, že si nic nepamatuji, ale když pak čtu, co zažívali jiní, také se začnou vzpomínky rojit jako včely. Děkuji. A k vaší otázce: Protekci jsem se vyhýbala, přesto se moji rodiče pokusili dostat mě na jazyky, což se bez peněz nepovedlo (naštěstí, kdoví, kde bych dnes byla), ale spíš si myslím, že paní profesorka by stejně byla nepodplatitelná. Jednou jsem ji využila, když mi našli nádor, manžel mě přes svého strýce dostal do nemocnice k nejlepšímu operatérovi v širokém okolí (chodili spolu na ryby). Kdoví, kde bych dnes byla, možná už bych nebyla. "Válka je vůl", to není z mé hlavy, ale také si to myslím. Válčení ve třetím tisíciletí pokládám za zhovadilost a ubohost, ale co s tím nadělám. Závist je zcela bezpečně vlastnost, která mě naštěstí míjí. Závistivcům rozhodně jejich úděl nezávidím. :-) Cestuji ráda, především po vlastech českých. Učarovaly mi Julské Alpy ve Slovinsku. Sbírám kdeco, a to je v paneláku docela katastrofa. Musím své sběratelské sklony krotit. Mrzí mě, že i já jsem hustila do dětí spoustu totálních zbytečností, ale o tom rozhodovali jiní. Snad mi to bude odpuštěno. Těší mě, že jsem neodrazovala děti od čtení striktním vyžadováním povinné četby a dovolila jsem jim psát do čtenářského deníku, co četly dobrovolně a rády. Mrzí mě, že naše školství bazíruje na věcech nepodstatných a zcela opomíjí ty pro zdravý a moudrý život podstatné.