Ilustrační foto: pixabay.com

Kouzlo časů minulých: neobyčejný pouhý potok

14. 11. 2020

Naši zahradu obtékal potok. Jmenoval se Loučka. Nebyl nijak velký, ale když se po průtrži mračen rozparádil, třeba v roce 1942, mohli jsme jezdit po zahradě na trokách. Jinak byl ovšem klidný, nehlučel, semtam tůňka, ale jinak voda po kolena.

Kouzlo časů minulých

Autor: Jaroslav Kašík

Hodnocení:

(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 8.7.2014 16:09

Připomněl jste mi mého tatínka, který rád chytal pstruhy rukama a domů je nosil pod košilí, zabalené v lopuchových listech . Díky němu jsem ochutnala i raky, ale to už je dávno. Přemýšlím, na co budou vzpomínat naše děti.

Marie Magdalena Klosová 7.7.2014 19:32

Krásné vzpomínky,pěkné vyprávění.Okamžitě oživilo i mé,rovněž s horským potokem v Jeseníkách.Já jsem jako malá holka jen přihlížela,jak můj velký bratranec chytá na lískový prut a ohnutou "zichrhajcku" puntíkaté pstruhy.Ale po stromech jsme lezli všichni a večer zablikala do tmavých,trochu strašidelných koutů petrolejka.No jo,jsme pamětníci...Děkuji za probuzené staré časy.

Zpět na homepage Zpět na článek